Když si občas vyzkouším, jak nesnadné je znovu chytit mnohé slavíky, stovek kontrolních odchytů si čím dál víc vážím.
Řeknu hned zkraje, že podobný materiál nemá nikdo a to, co z něj možno vydolovat hlavně v budoucnu je nadějné.
Na zkontrolování jednoho kroužkovance třeba vynaložit dost času, jen málokdy se podaří chytit slavíka hned. Mnohý se chytit ani nepovede. Chytí se na tom samém místě třeba napřesrok a je pravděpodobné, že se tam vrací pravidelně. Je někdy až tragikomické pokoušet se zvítězit. Hodiny běží, objekt se většinou po čase již odmlčí a místo se chová, jako by tam slavík nikdy nebyl.
Jarní odchyty přeci jen dávají řadu možností jak nakonec uspět třeba kombinací metod, chytání letních pelichajících slavíků poté, co mají předchozí zkušenost se sklopkou je prakticky nemožné. Jiný způsob na ně totiž neplatí.
Ptáci se zdržují na omezeném (neprostupném) prostoru, výhodou je alespoň to, že v tomto čase nehynou na silnicích. Lze tak říct, že poslední etapa pobytu (starších, víceletých) ptáků je vcelku bezpečnou. I proto soudím, že výrazná část adultů se do oblasti vrací.
Je velkou neznámou, kolik slavíků zahyne během migrace a v zimovišti. Přesto bych rád zopakoval, že míra přežívání u starých ptáků je potěšitelná. Ač to není zcela obvyklé, stalo se třeba, že u rybníku Střípek se jednoho jara vrátili všichni tři samečkové a jedna samička, dokonce dva ptáci potvrdili pár. Pak jsou ale hnízdiště, kde slavíci dalšího jara chybí, přestože místo změn nedoznalo. Důvodem je, že původní zpěvák zahynul, družka rovněž, nebo se uplatnila jinde, mladí se nevrátili či možná po vyvedení ani neodlétli a uhynuli.
Obsazování hnízdišť v oblasti je otázkou zajímavou a právě kroužkování zásadně pomáhá.
Dalším očekávatelným efektem je možnost získat zpětné hlášení zahraniční, slavíci ovšem nejsou druhem, který by výsledky přinášel. Zejména pro skrytý způsob života.
Z mnou okroužkovaných zdejších dosud výsledek nepřišel.
