Kolik i tady bylo o něm napsáno.
Teď ve Vesci u Sobotky znovu křtili. Jeho básně.
Okruh lidí, který mu fandí.
Je to zvláštní, chodit po světě málem stovku let a nepřestat se radovat. Umět zacházet s mateřštinou jak zasluhuje a nechat ji odtékat k lidem. Mít kolem takové, kteří slovům rozumí a hlavně v dnešním uspěchaném čase – najdou si ještě chvíli.
Profesor Josef Brož není jen básníkem Českého ráje, těší se i z krajin okolních. Z Máchova kraje, Podještědí i tady z těch míst bez názvu. Z naší krajiny pod rájem.
Znám jeho tvorbu a dcera mu kdysi sbírku pro děti ilustrovala.
Vždycky mi přišlo milé, že místa z básní opravdu existují. Že tam člověk ten hrbatý strom prostě najde.
Taky si natloukl, to budiž sdělením navíc. Za minulého režimu. To se ví, ale natloukl si i v tomto českém pojetí kapitalismu. To když verši protestoval proti tomu, kdo zastřelil brokovnicí u ptačí rezervace orlici. Což se nakonec jistěže vědělo, ale nikdy neodsoudilo. O sbírku v těch místech nebyl zájem. Asi mu to nevadí.
Taky jsem se k té zbabělosti vyjadřoval, zavolali mi to do rádia. Co s tím člověk nadělá, lidé jsou všelijací. Mluvil jsem s ním o tom později, chtěl jsem znát pohled širší. Přišlo mu samozřejmé rozhněvat se a že o sbírku zájem nebyl? Vidíte, ve Vesci se před pár dny lidé sešli početně.
Přeji mu to.
Za fotku děkuji L. Havlíkovi.
