Dnes jsem měl na pracovišti ornitologickou návštěvu a možná i proto se slavík obtěžoval až z pobřeží rybníka a přišel se podívat k můstku.
Já bych chtěl ale pár vět o radosti, která mne málem dojala.
Ten mlýnský náhon nefunguje, voda jím nepřichází, snad jen trošičku po deštích. Přesto se v mlýnském rybníku jakási kaluž drží a v náhonu místy taky.
Pod můstkem jsem nánosy hráběmi vytahal, aby alespoň tam hladina byla, když lidé budou nad ní obloukem přecházet. Co by to bylo za most? Vznikla tak tůň. Když jsme posledně montovali prkna pochozu, sklonil jsem se náhodou k vodě. Nešlo uvěřit. To jsem viděl naposled v mládí, tak živou vodu! Plná planktonu košatého spektra. Taková nádhera! Takhle rybníky vypadaly, když k nim akvaristé chodili s punčochou čeřit. To urval čas. Škoda, že jsou tabule stezky napsány, tohle by stálo za to představit. Živá voda! A tak jsem dnes nelenil a hráběmi tůňku ještě jaksepatří rozšířil. Je teď kalná, ale až se vyčistí – a ona se vyčistí, půjdu si na klenutý můstek zalehnout. Snad mne cyklisté zachovají a alespoň někteří nepřejedou.
Jsem tím očarován, dočista. Nedivte se, pro mne to má rozměr ještě daleko jiný. Já si zase už a znovu naplno uvědomuji, že sílu a ohromnou vůli Příroda pořád má. Zase mne přesvědčila, i když žďuchat do mne moc nemusí, všechno jí věřím.
Kolem mlýnských sklepů poslední dny zpívá střízlík. Bere to za slavíka, ten už má napilno.
Dnes jsem od kolegy dostal otázku, jak vidím slavičí hnízdění, v jaké úspěšnosti. Zaťukal jsem na dřevo a prohlásil, že navzdory včerejšímu lijáku – skvěle. Pokud se nic nepokazí a nepřijde dekáda chladivých zmáčených dní, mají vyhráno. Letošní Slavičí rok v eleganci směřuje k vrcholu!
Chodíte-li někdo za děkovačkami mistrů, přijde vám nejspíš, že každý druhý zpíval ještě před chvílí divně. Ano, takhle kraj od nich vychládá. V podivné výseči pobytu mistrů, které ještě nerozumím. Aspoň mám na co se těšit. Pochopím to, jen třeba čas.
