Koukání k obloze

Míjíme hranici a na hory je vidět od severu. Z polského jihu. Jsou to jediné jejich kopce a přes ně se vracejí slavíci.

Den je přijatelný, ale předpověď nedobrá. Bude pršet a chadno se zvětšovat. Vzhlížíme k obloze, stěžuji si. Co bude na práci, jestli se nedá chytat?

Už vidím řeku a uznávám, že je jiná. Vrchovatá až přetékající. Jak tohle zvládneme.

Kde vůbec slavíci budou? Uvidíme je? A přiletěli vůbec?

Voda se objevila i za ochrannou hrází Warty.

Předpověď se nemýlila, ty krátkodobé na solidních webech vycházejí.

Rodí se přesto plán a začínáme.

Práce se daří, výsledky přibývají.

Slavičí odlet před podzimem už bude sledován poměrně přesně. Novou moderní technikou. Není to poprvé, co se vědci snaží zjistit slavičí zimoviště, místy po Evropě se tak už stalo. A výsledky byly skvělé.

Nevydrží však horší počasí v květnu dlouho a ani tady tak nebylo. Tlak se vylepšoval a vrásky mizely. Jen voda z krajiny nikam nespěchala.

Sotva by se mezi vámi našel ten, kdo by se radoval nad zakouslým klíštětem. Jenže, to by nesmělo být z Afriky a vůbec prvně zjištěné u slavíka tmavého!

Hned jak jsem ho objevil, proběhla fotodokumentace a k šťastnému slavíkovi i osvobození od rozměrného parazita barvy prapodivné. Potud v pořádku. Pak mi ale nad ampulkou s lihem z pinzety vypružilo a na zemi se ho ani přes hodinové hledání později i při baterce nalézt už nepovedlo. Jistěže neuteklo, ale v trávě a písku ten výjev připomínal spíš klip k hledání jehly v kupce sena. Při baterce.

Skrýval jsem vztek, že nebude vyšetřeno odborníky, skrýval marně. Dlouho jsem se na sebe tak nerozzlobil, jako tady nad zmařenou šancí. Fotek je ale dost, to je podstatné. Jen materiál schází. Už jsem si to ale odpustil, povzbudily mne fotky, že vyšly.

Tady je jedna z nich. Ptáci tím opravdu trpí, i když by se brzy již pustilo.

A protože je tu dnes materiálu nad limit, přijďte zase zítra, to reportáž zakončíme.

Pokaždé po návratu z těchto míst mám o čem psát, událostí je mnoho. Téma, které nikde jinde nesehnat to nabízí.