Zastavení první
= Ona se vám ta zem nevmáčkne jenom do podrážek a za stěrače auta, ona prostoupí do srdce =
V místech, kde se dotýkají dva druhy slavíků, dotknou se vzájemně také dvě řeky. A zatímco první spojení je rozvolněné, nejisté, druhé definitivní. Prosna se vpila do mohutnější Warty poblíž osady Modlica nedaleko Pyzdry.
Obě řeky protékají plochou krajinou a tvoří tak četné rozlivy, ráje (nejen) opeřenců. Zaplavované vrbiny hostí (u nás vzácného) slavíka tmavého zatímco sušší stanoviště – však řece nadohled obývá nám dobře známý slavík obecný.
Stále víc rozdílní se zdají zmínění slavíci, víc, než bych soudil. A nesou ty rozdíly další pozoruhodnosti. Jiná zimoviště – jiné přílety hnízdit.
A přeci se mezi sebou za určitých okolností kříží. Ptáte se – kam takový potomek rozdílných rodičů odlétá zimovat? Nevíme to. A neví se další. Však něco už přeci nabývá obrysy poznaného a další a jiné úkoly k sobě přibaluje.
Nechme odbornější téma na jindy, zvu vaše uši na procházku.
Tu neobyčejnou příležitost slyšet oba hnědé slavíky z jednoho směru místní lidé neřeší. I rybáři, co máchají udicemi do míst, kde se voda protiproudem otáčí, zpěv zvlášť nezajímá. Vím to. Zato my, když vstupujeme s ornitologickou pozvánkou, my nestačíme dýchat. I ten, kdo dosud slavíky po zpěvu neznal, brzy se zaučí.
Spíše drozdí, nápadně tvrdý až hřmotný zpěv dlouhých přestávek patří slavíku tmavému, po Polski – slowik szary. No a jásavý, klokotavý, většinou táhlých zesilujících úvodů, ten patří – po Polski řečeno – slowik rdzavy.
Zejména pro mne, člověka, který se tématu věnuje dlouho a ví na slavíky ledacos, jsou tato setkání omračující. Slavík tmavý, o něco robustnější, vysedává mnohdy na exponovaném místě a o poznání drobnější slavík obecný zpívá spíše z úkrytu. Někdy se rozezpívá snad každý z přítomných, jindy se „hecují“ jenom sousedé. Sedíte na mezi pořád opravdové trávy, květů nepřeberných a kocháte se jedinečností.
Žluvy, dudkové, sedmihlásci co zrovna přilétají, cvrčilky zelené a vedle jeřábi, čejky a vodouši, kukačky s pěnicemi. Kdo by to nechtěl zažít! Rozlivy, že řeku nevidět. Divoké husy v nich pokřikují a orla v termice ženou pryč šedivky.
Sledujete, jak se slavíci z revírů vyhánějí, jak každý se rozezní na hranici. Přiletěli si ji nastavit z Afriky. Aby později uživili mladé.
Přijdete jinam a vidíte, že jeden Nachtigal pořádně vychytralý, táhne to se dvěma slavicemi! Ano, na místech přehledných i to lze uhlídat.
A pak je tu ono mezidruhové křížení a vy si říkáte – jak je to vůbec možné? Je.
Ukazoval jsem na pěnkavu, která cvrčivým hlasem upozorňovala na déšť. A pršet za chvíli začalo. Žabí koncerty nebraly konce a v sklopce na červíka chytla se blatnice skvrnitá! Vzácností – kam oko dohlédne.
