Vážený pane Kverku,
konečně jsme úspěšně v cíli! Včera večer poslanci a poslankyně 117 hlasy definitivně schválili novelu zákona o ochraně přírody, která kompletně mění pravidla péče o naše národní parky. Přehlasovali tak nedávné veto prezidenta Miloše Zemana.
Hnutí Duha
Pak má člověk chuť i do práce tady, pro krajinu naši!
Pojďte, pozvu vás tam po mohutné noční bouřce, kdy ještě na poledne v luhu stála voda a napověděla, proč tento kout je tak pestrý a jedinečný.
Ano, tato fotka – ta mne vrací na protipovodňový val mohutné Warty. Přede mnou zpěvy tmavých slavíků, periodicky zaplavované vrbiny s bujným bylinným podrostem. Tady to je ovšem pod hrází Červenského rybníka! Jen kdyby to tak smělo vydržet! Nevěřím, že by některý z tmavých slavíků nezastavil. Ale slunce se bohužel brzy postará a jedinečnost, kterou jsem směl vidět dnes, zanikne. Krajina mi však jasně přikyvuje, že místo pro stezku jsme vybrali dobře.
Konečně, pojďte se podívat.
Po deštích splav rybníka má napilno.
Na místě vyznačení infotabule bude i příběh nejstaršího slavíka českolovenské ornitologie. Sem ve svém II. roce života přesídlil od mlýna po zničení místa, aby tu dožil nevěřitelných desíti let. Více přečtete v textu tabule, až do míst návštěvou zavítáte.
Takto se buduje zpevnění rozplaveného průchodu mezi mlýnským a Červenským rybníkem. Komfortně val vyšel i se zábradlím.
Následující tří obrázky poznáte, budou tedy z mé strany bez komentáře. A když jsme v případě třetí fotky u bylinek, hned se omluvím, že jednu fotku internetu upřu. Tu kytku třeba chránit. Uvidíte ji příštího jara na stezce na vlastní oči.
Další zastávkové místo za několikakmennou vrbou nabídne opravdovou lahůdku „birderům“. Jednak lze odtud prohlédnout stativákem oblast východní šíje a pohledem zpět k hrázi velkou část hladiny. Ale hlavně se na tabuli objeví výsledky kroužkování bahňáků z kosy 80. let, kdy jsem chytal zejména do vrší. A že se objeví místa obdivná, nechť nikdo nepochybuje. Dva ptáci ohlášení z Öttenby, ale i z jihu starého kontinentu výsledky přišly zajímavé.
Kačenka česká. Právě tady doprskalo máslo na pánvi a dům se provoněl luxusním zážitkem.
Cesta nás povede pradávným rozhraním krajů. Proto ty mezníky. A kolem vzlétá jaro!
Další z bylinek, jako by té síly z přírodní lékárny nemělo být dost!
Jistě poznáváte.
Tak a poslední obrázek dneška.
Stezka u jednoho z přítoků opouští topolovým hájem odkvétajících devětsilů lékařských pobřeží a zatímco modrá turistická značka uhýbá k Plakánku do Střehomi, náš záměr se vrací k městu Dolnímu Bousovu.
U dvou borovic bude lavička, výhled na Český ráj a směrovka k dalším infopanelům. Ty už představí tovární komplexy i místní rybářský spolek. Zakládájícím z členů byl i můj otec. Po něm jsme rybáři. U mne to tak dnes ale už není, přestože úhoře podle tradiční receptůry bych vyudit ještě dovedl.
Tato stezka bude mít za úkol konkurovat sousednímu Českému ráji. Jejím úkolem bude dokázat, že jsme na Mladoboleslavsku nestačili všechno ještě zničit. Že naše domovina má čeho nabídnout pozorným a vnímavým.
Jednu momentku slovy.
Z přílivové písčiny odlétly šedivky. Hnízdí vedle v lesíku. Když se člověk dojde podívat, jaký byl jejich důvod pobytu, najde vyplaveného rozklovaného sumce. A kdybych chtěl – a vy byste chtěli, rozepíšeme příběh třeba až do večera. Taková je hodnota míst, která nabídneme!
A ještě jednu věc.
Ukazovat – ano či ne?
Riskovat ztrátu a devastaci posledních zákoutí divočiny, anebo je zakonzervovat pro dva tři nadšence, kteří se protáhnou trním a nad senzací si udělají radost. Svoji, soukromou. A pokud možno tichou, ilegální.
Když člověk vidí nezájem, nepoznanost a nehrdost (omlouvám se z ty klausovské výrazy) společnosti, volí sloveso první (vytučnělé).
