Na blogu byste o nich už čtení nalezli. Orlice, Metuje, Jizera, Labe, Warta, Bug i Prosna.
Podíváme se dnes ke dvěma, protože nabídnou srovnání prostředí.
Jizera a Prosna.
Za těmi půjdeme.
Začněme v naší republice.
Na snímku Jizera pod Mnichovým Hradištěm – navíc po bouřce, která zvedla hladinu už na horním toku.
Na první pohled vidíme člověku podřízené říční koryto doprovázené linií stromů. Keřové patro schází, pobřeží je opracované.
To v Polsku je tomu jinak.
Prosna nedaleko města Chocz.
Pro slavíky je zásadní keřové patro, bez něj se v prostředí neusadí a pobřeží poslouží spíše jen k tahu. Jizera si tak vypomáhá svými přítoky, které jsou na tom ještě o něco lépe.
U slavíka obecného je výhodou, že není na vodu vázaný a obsazuje i suchá stanoviště.Takže podél potoků se řece může i vzdálit. To slavík tmavý řeky doprovází věrně. Vyhovuje mu zaplavované území a nízké vrbiny.
V naší republice to ale nebude důvod jeho absence, zeměpisné rozšíření prostě začíná až za horami v Polsku a směřuje k severu. Jeho souvislý výskyt nacházíme nejblíže právě kolem Prosny.
Po Jizeře slavík obecný rozšířil hnízdní areál až na horní okraj Mnichovohradišťska, výše ho zastihneme vzácně.
Z tohoto okraje ovšem směrem po proudu až k soutoku s Labem hnízdí pravidelně. Kolem Benátek je místy početný.
Máme-li štěstí a když známe zpěv, v samém začátku května se lze za určitých okolností setkat kolem řeky i se slavíkem tmavým. Zpěváci však druhého dne jsou už většinou pryč. Spěchají na hnízdiště.
U Prosny je o zajímavost víc, protože se tam hnízdním výskytem potkávají oba příbuzní, slavík obecný i tmavý. Je to jednak dáno onou hranicí rozšíření, ale i nabídkou prostředí. Řeka se příležitostně rozlévá a ve vrbinách vytváří ideální podmínky pro slavíka tmavého. Slavíka obecného tam také zastihneme, ovšem jen při sběru potravy. Hnízdí v místech, kde je sucho, většinou od řeky dál.
Když člověk sedí na břehu a pozoruje chování slavičích druhů, musí se často až smát nad rozdíly, jak právě tady při porovnání vyniknou. A i přes jejich podobnost se je brzy naučí rozlišovat právě podle chování.
Tím jak Prosna je „přírodní“, vidíme na okolí značné množství dalších opeřenců. Pod převisem hnízdí strnad obecný, v podrostu meruzalky pěnice, po keřích šípků později ťuhýci, záleží, jak se tam člověk dlouho zdrží, protože do půlky května pořád ještě přibývají ptáci z dlouhé jihovýchodní cesty.
Obrázek dává možnost vidět, jak se v pobřeží „hospodaří“. Jde o nejšetrnější způsob k přírodě a ta podle toho vypadá.
Slavík tmavý – aby to nevyšlo tak, že je striktně navázaný na mokřad v sousedství řeky – i sem vyletuje občas zpívat. Pak vidíme samečky obou druhů, jak se z okrsků vyhánějí. A jak už známo, nejde jen o hájení potravního zdroje, jeden před druhým musí chránit i nedotknutelnost své partnerky! Hybridní potomstvo z podobného záletu či dokonce druhově odlišného manželství opravdu může vzejít.
Jak už jsem zmínil i Jizera místy slavíkům přeje. Jeden obrázek nabízím.
Jizera směrem ke Kochánkám.
I u ní lze tedy zažít pěkné slavičí jaro, jen nám zpěvy budou znít tak nějak dost podobně. Když byste si ale našli čas koncem dubna a zůstali stát v loukách s keři někdy po ránu, zjistíte, jak zpěvy „postupují“ dál. Stali jste se svědky velmi nenápadného slavičího průtahu. Až by si člověk myslel, že ptáci jen prostě občas změní místo odkud zpívají. Že tomu tak není, doložily teprve odchyty pro kroužkování. Hlavní přesuny ale – ty dálkové, se odbývají v noci.
Jizera u Mnichova Hradiště.
Prosna u obce Kwileň.
Ukončíme dnešní porovnávání biotopů tady. Rád bych totiž znovu vyjádřil obdiv nad zachovalou řekou i její nivou.
Na protějším břehu můžete vidět hnízdní nory břehulí říčních. A vpravo kam nevidíte, vyhrabal noru ledňáček. Dole u hladiny, jen co slunce zvedne tu páru na břehem, začnou se živit ptáci. Konipasi, strnadi, pěnice, slavíci a když bychom odjezd opravdu prodloužili do hlubšího máje, poslední spolu s ťuhýky a žluvami přiletí zpěvní rákosníci. Ze samého jihu Afriky! Nespěchají. Potřebují, aby bylinné patro poskočilo a objalo loňské suché stvoly v zápoji, na kterých z rosou ponamáčených trav po ránu upletou hnízda. A všechno se kolem rozezpívá a roztančí. Za ty roky dobře vím, co píšu.
Říční ekosystém polské roviny je i se všemi těmi dožívajícími listnatými starci jedinečný. Neříkám, že se bůhvíjak chovají k životnímu prostředí laskavě (vedl jsem diskusi kdysi s českými vodáky a dal jim za pravdu), ale mají tak velkou zem a komunismus ve svých šílenostech je tolik nepokousal, že místo tam příroda má pořád spolehlivé. Co dudků právě pro ty stromy a pastviny při řece, co motýlů a kytek všude kolem. A luční konipasi v travnatých cestách polí tak ještě početní!
Říkal jsem si kdysi, že mám pusu nastavenou pro chválení české krajiny. Mám. Ale tato místa si do mne vstoupila tak nějak sama bez pozvání a já se jim naučil rozumět taky.
