Kolem slavičí stránky se začínají soustředit příznivci, jako kdyby snad zítra mělo vypuknout předjaří! Děkuji.
Tak já vás všechny ochladím, pořídil jsem si díky letošní zimě tento obrázek. Předtím by to nešlo. Máme „naši“ stezku i v sněhově bílém. Do kroniky.
Ale hned si dovolím náladu pokazit. Připravil bych temnější téma pod názvem Slavičí jazýčky. Někteří možná víte, kam mířím a mám ten šílený příběh od svého přítele. Zoologa ve výslužbě. Měli bychom i tuto hrůznost spolu absolvovat, abychom si ještě více vážili.
Četl jsem v návodech, že záleží u psaní blogů na názvu a první výstižné větě. Pokud tam pověsím zamýšlené, internet třeba spadne. No ano, bude to znít až podivně, ale to bych tématu přál. Zejména východní Středomoří je rok od roku čím dál víc překážkou na mnoha místech, kudy opeřenci podle zděděných map proletět měli a nevyšlo to. Pojďme si to tady alespoň říct.
