Chytání v horách
I když se to tady občas objevuje, nezaškodí dnes určité porovnání.
Zažil jsem podzimních horských odchytů víc, pojďme se spolu podívat na dva. Obě místa jsou při severní hranici republiky – jedno v Čechách, druhé na Moravě.
Nejdřív ovšem řeknu o co na nich jde.
Na prastarých tahových cestách se líčí ptákům do cesty jemné ornitologické sítě. Ptáci, směřující mezi hřebeny či podél masivu k sníženinám, kde očekávají lepší povětrnost a oslabenou překážku, letí často nízko a dají se zachytit. Dnes s rozvojem techniky se využívá podpůrných prostředků k nalákání (zvukové přehrávky, světlo).
Na těchto akcích, které koncem léta a v podzimu běží mnohde po Evropě, se okroužkují tisíce ptáků. Někdy i velikých vzácností!
Horská sedla stlačí hejna i jednotlivce do relativně úzkého prostupu, kde už čekají výzkumníci.
Nejprve pojďte do Krkonoš na hranici s Polskem.
Szrenický kotel (vlevo) severně sedla Tvarožníku doslova „nasává“ opeřená křídla a směřuje do Česka.
Tam už jsou mezi tyčemi nalevo i vpravo (nyní nenataženy) sítě a v tichosti vyčkávají.
Přílet na hranu sedla.
Tady jsem vychystal jakési „rozloučení v modrém“.
Můžete si tipnout, o co jde.
A podobně učiním i v případě následné kolekce fotek.
…
Vítejte v Jeseníkách, nedaleko měst Šumperka a Jeseníku. Vítejte v Červenohorském sedle! Místě nádherném stejně, jak bylo předchozí.
I tady lze v čase migrace vidět a nachytat velké množství ptáků a zatímco v Krkonoších tradice zanikla, tady se před lety životadárně objevila.
Vypínání nárazových sítí.
Předposlední obrázek je z noci, kdy i vy máte možnost díky nasvícení reflektorem vidět táhnoucí červenku. Kde byste to jinde zažili. Bílé skvrnky kolem jsou poletující sníh.
A opět „rozloučení v modrém“, tentokrát definitivní. Kdopak z vás pozná?
Nashledanou devatenáctého prosince, kdy do velikého svátku bude chybět chvilička.
Jednadvacátého před polednem se noc ve svém zpupném rozpínání zastaví a brzy na to začne zkracovat. Slunovrat!
A my se mu tady myšlenkou taky přiblížíme, protože jde o jev, kterému lidé uvěřili už dávno. Každý rok si pak mohli ověřit že důvod k slavení platí, že se Sluncem konečně posilujícím bude zas dobře.
Mám tyhle věci rád. A jak napsal už kdysi Jirka Waldhauser v jedné z knih – v každém z nás je kapka keltské krve! A ve mně dvě.
Dobrý den pane Kverku,
Děkuji za pozdrav z Kralup, Jsem rád, že blog drží pohodu i když tu zpěváci nejsou a jenom drobnou opravu, která Vám vypadla spíš neporozuměním s klávesnicí, druhou kytkou je zvonek vousatý.