Odpočí(tá)vání s blogem – díl 13.

Žádné komentáře u textu s názvem Odpočí(tá)vání s blogem – díl 13.
Co z toho mám?
Možná by vás některé zajímalo, proč věnuji tolik času z mého života ornitologii a v ní pak především kroužkování a v konkrétním zaměření na slavíky.
Fůra lidí si drží nějaký koníček, u mne zvítězilo ptactvo. Dalo mi hodně práce naučit se alespoň v obecné rovině ptačí druhy, s kterými se tu člověk může potkat. Zbytek najdete v knihách.
Baví mne systematicky přemýšlet nad zadáním, baví mne svoboda v tématu, že si mohu zvolit úplně co chci.
I slavíky jsem si vybral dobrovolně, nikdo mi je nepřidělil. Našli si mne tak nějak sami. Věděl jsem od začátku, že to s nimi bude hezké, minimálně zpěv že je záživný a velice brzy jsem žasnul třeba nad hnízdy. Vím, že mnozí byste chtěli nad takovým se mnou postát a užasnout nad tou ptačí radostí i starostí. Schovat se někde poblíž a dívat se, jak to v přírodě funguje. Jak si vás rodiče za chvíli přestanou všímat pokud jste v klidu. A vám pak obličej nařídí vykulit oči a jindy se pousmát. A taky se s nimi bojíte, máte strach o výsledek když vidíte to snažení. To obří úsilí obou v diktátu Přírody. Přílétli se rozmnožit, proto se páří, zahrnují pozorností a něhou, proto pak s nasazením života odlákavají lasici, kunu či kočku, proto křičí na veverku. Těla pak mají opotřebená odříkáním, vše směřují mladým. A ti rodiče nešetří, chtějí z hnízda připravení co nejdříve pryč. A taky dlouho nečekají, jakmile jim nohy zesílí, už z něho vyskáčí do okolí. Co na tom, že křídla ještě neunesou, pud sebezáchovy je strká ven. Pak je chodíte pozorovat, jak se učí létat, jak o rodiče pomalu ztrácejí zájem, jak si pomalu začínají s životem věřit. A u všeho toho můžete být. Máte-li možnost navíc kroužkováním přiblížit se jim ještě víc, máte vše potřebné, abyste se jednoho dne zamilovali. Téma už ovládáte, dokážete předvídat co bude, napnutí jste nad výsledky kontrolních odečtů. To vám teprve otvírá oči! Poznávate netušené a jdete ještě dál. S každým tím jarem se dovídáte víc, až by se mohlo zdát, že víc už to nejde. Chyba lávky! Pořád je co se učit.
Chtěl jsem vás vzít dnes do rákosí a seznámit s modráčky, půjdem tam jindy, kdybych zapomněl, připomeňte.
Ještě se se mnou podívejte z okna k mlýnu přes ulici.
A úplně odjinud – přídám fotku, která zachycuje, jak moderování přírody prožívám.
(Historické putování – Kněžmost)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.