Odpočí(tá)vání s blogem – díl 14.

Žádné komentáře u textu s názvem Odpočí(tá)vání s blogem – díl 14.
Loučení v Slavičím háji
Přišel jsem v poledne, abych jím prošel, oživil vzpomínky a rozloučil se.
Je to jen na chvíli, ale už se tam letos asi nedostanu.
Zas jsem se přesvědčil, jak je moje území obyčejné a že vlastně pořádně nevím, na co lidi pozvat. Výsadby opadaly, traviny mlčí, šípky přešel mráz. Nu což! Aspoň je můžu jíst.
Z jabloně přeci odletěl kos a za jeho společnost jsem vděčný. Hejnko stehlíků prohlíží rumisko při okraji parku a hledá nějakou pochoutku. Vše dozrálo, semínek plevelů, jenom si vybrat. A jsou tu také strnadi, věrní vlastenci. Kolem zásypu pro zvěř zimu přečkají. Jsou v prostém opeření, samečkové teď mají do jarní krásy hodně daleko. A ještě střízlík tu pobývá. Než napadne sníh.
Jak se čas posouvá po našich životech i po krajině, krásně to uvidět na jabloni.
Fotil jsem pod ní slavíky z letních odchytů. I teď jablka ještě drží, ale ti slavíci, kdeže už jsou? Na zimovištích, právě dorazili. A myslím teď na ty tmavé – uherské, co letí až k jihu. Do špičky Afriky.
Už jen na tomto momentu by se šlo tady dlouho točit. Vytáhnout fotku a docenit jedinečnost okamžiku.
Držíte v ruce křídla, která když mají štěstí a zkušenost, dolétla k Bosporu, anebo do Řecka, to nikdo neví. Tam prvně pořádně zabrzdila a nabrala sílu. Dál je tu otázka – odkud k nám přiletěla? Tmaví slavíci nejsou zdejší a hnízdit mohou od Dánska po Skandinávii. Východnější už letí jinudy.
V půlce srpna se každý z nich odrazil z domova, proletěl kolem Klenice na cestě dál. Jen jsme se ho tu nad ránem dotkli. Dál už směr Afrika. No a v předjaří potáhne nazpět hnízdit. Není to úchvatné? Píšu to tady ve snaze povědět pocity, které mne provázejí. Jasně, když se kroužkuje a ptáci chytají, není čas na podobné. Ale když odletí a sítě se balí, pak už čas je.
Už jako rybář jsem podléhal obdivu nad migrací úhořů a vím na sebe, že tyto dálkové přesuny mne fascinují. I proto jsem si po rybách vybral slavíky, protože odlétají. A zjistil taky, že čas kdy tu nejsou jde pěkně využít na přípravu, hodnocení a v mém případě i na sdílení s vámi. A s jinými.
Kdyby byl člověk zvědavý víc, bude si klást i otázku, jestli je možné takového slavíka zachytit za rok. U těch našich si lze na staré mistry na jaře vsadit. U těchto průtažných je šance mizivá. Muselo by jít o náhodu, i když se ukazuje, že u starších ptáků lze předpokládat držení hnízdiště i zimoviště jednou vyzkoušeného, o zastávkových místech se mnoho zatím neví. Mluvíme pořád o pěvcích, ne třeba o čápech. A Slavičí háj pro slavíky tmavé ze severu Evropy není ani tradičním zastávkovým místem, jde o náhody šikovně posílené chytací taktikou.
Vidíte, i takhle jde pobýt pod zimní jabloní, kterou stejně jak jiné necháváme ptákům k dosklizení. Pobýt tam při vzpomínce na slavíky. A kdo bude chtít, může si myslet, že místo ty zážitky v sobě má a drží, tak jak vám připadá třeba na bojištích. Kdy cítíte z okolí podivnou úzkost. Proč ne? Chemické procesy v hlavě to citlivým opravdu zprostředkují.
Slavičí háj tím, že se prokázal průtah slavíků přes něj, má tak další „hvězdičku“. Máme radost, jde v místě o největší objev sezóny.
Není to pro dnešní vstup příhodné zakončení?
Na shledanou patnáctého zítra. Půjdeme na modráčky do bažin.
´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´Zvláštní hlášení ´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´
Knížka o slavících prý není pomístně k dostání. Tady u autora ještě je k dispozici, můžeme poslat, kdo bude chtít dobírkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *