Zpět k pramenům

Žádné komentáře u textu s názvem Zpět k pramenům
Na konec roku jsem si nechával i jedno výročí.
Protože slavičí blog se mírně transformuje aby neomšel, objeví se občas i témata jiná. Kdo sem chodíte, někteří jste po tom volali. Kdo bude chtít jenom o slavících, musí vybírat a nebo zkusit v éteru jinde.
Připravil jsem k 10 letům od uspořádání výpravy (jak to šíleně letí) velké ohlédnutí za cestou k prameni Klenice.
Přijďte si zavzpomínat, pak zajděte do archívu ČT za Toulavou kamerou a můžeme prožít v konci roku opravdu pěknou chvíli. Tedy chvíle. Protože budu psát po částech, ať sem chodíte častěji.
Pojďme na začátek
Režisér a dramaturg B. Ludvík se pustil do práce pro Českou televizi.
Potřeboval k tomu svoje zkušenosti, mne a Klenici. Pak se tedy ukázalo, že potřebujeme daleko víc, třeba dobré počasí, ale na to je teď ještě čas. Stojíme v místě soutoku pod boleslavským hradem (na fotce zprava). Klenice sem přitéká od Nepřívěcké Hůry a odevzdává vodu Jizeře, vlévající se u města Káraný do Labe. I na tom soutoku jsem slavíky chytal, je vskutku impozantní a když někdy zbyde čas, vezmu vás i tam. Že soutok je krásný, vyjádřili se v seriálu Zpět k pramenům i oba pánové – B.Ludvík a L.Munzar. Tedy – hlavně oni, já tam přijel pro jejich chválu.
Tady je prvně jmenovaný při práci
(soutok Klenice s Jizerou).
A tady už boleslavský příměstský park Štěpánka a označník, který se nám hodí.
Postupně musím představit další důležité osobnosti.
Fotograf J.Fidler. Díky Honzo.
Zvykejte si, že se budeme ohlížet. Zpět k pramenům má sice v původním pojetí širší rozměr ve vztahu k člověku. My se podržíme jen cesty od ústí k narození stříbrné stužky Klenice.
Teď se otáčíme, abychom viděli už k západu definitivně rozhodnutou říčku a hlavně v dáli plechové město boleslavské.
Ještě představuji J.Macešku, tady ne v roli programového ředitele rádia, ale pocestného fotografa přírodních zajímavostí. I jeho fotky blog využije, díky Jaromíre.
Po cestě jsem vykládal o Klenici a ona mne kontrolovala, jestli nelžu s vší tou chválou. Nelhal jsem. A účastníků tak, jak rádio postupovalo v éteru s námi, přibývalo.
Klenice pod Dolním Bousovem v místě, kde je dnes vystavěna naučná a zážitková stezka Okolo Klenice za hrou a poučením.
Jen o pár stovek metrů proti proudu Klenice prudce mění směr ze západního na severní a míří k Českému ráji.
Terestrická rákosina ukrývá množství lokálních pramenišť, tady se Klenice vydatně nadechuje a kolem, kolem to opravdu zpívá tóny krále pěvců.
Vystoupali jsme městem na Klenici Dolním Bousovem na jeho SV okraj k ohromné hladině Červenského rybníka. Ten tady sice vidět není, ale snímek představuje nejzazší část při deltovitém vtoku Spyšovského potoka, s ornitologicky vžitým názvem Červenská kosa. Místem, kde probíhaly po léta odchyty bahňáků i mezinárodní projekt CES.
Posledním místem, kam vás dnes vezmu při putování proti proudu (jsme mírně za polovičkou) je půvabná osada Střehom. Jen nedaleko odtud (a nedávno jsem o tom psal) je u Ošťovic nejbližší slavičí hnízdiště Českému ráji. Výš proti proudu už žádné nebude.
Nuž – Brána do Plakánku – Střehom.
Příště už vkročíme do skal. Navštívíme místo, po kterém má Klenice své jméno a na konci Prokopského údolí nám do cesty vkročí úhledný kostel Sv.Prokopa. To už bude Klenice mladá a my se přiblížíme málem že nadohled kolébce její vody, úpatí Nepřívěcké Hůry. Odkud – slovy klasika – zvolna se rozlévá do krajiny..
Přijďte se podívat příště. Postoupíme.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *