A spíše nevědecky. Pocitově.
Před chvílí jsem na sociální síti viděl Červenohorské sedlo už opravdu zimní. Pro nezasvěcené – to je to místo, kde vědci kroužkují tisíce ptáků při podzimním tahu přes Jeseníky.
Už tam těch ptáků moc k vidění není, zima tu bránu uzavírá. Kde jinde, než právě tady a třeba v Krkonoších v sedle Tvarožníku si může člověk s plnou tíhou uvědomit onu rozměrnost ptačího stěhování. Kdo to nezažil, neuvěří. Když se to povede například v září, stovky a stovky křídel tam kolem vás víří a spěchají mít už tu překážku za sebou.
Snivci mého vybavení se tam pak doslova třesou. A křídla provází přečasto hlasy, vidíme techniky letu i letové formace některých. Dravci se plíží v zákrytu a vyčkávají na příhodnou chvíli. Tak jak si pěvci zobnou tu a tam hmyzu či bobule, dravci si zobnou zas jich. Někdy se stěhují přes kopce celé ptačí průvody. Barevné, jak korálky na šňůrkách dětských náramků, to jak se střídají všelijaké druhy. Kdo se chce naučit rozumět peří, tady má velikou příležitost. V čase léta je tam nádherně mimořádně. Někteří ptáci sletují do borůvčí, zobáky mají umodřené a cpou se jejich kuličkami. Kreslí si jimi v peří i po nohou. Ty keříky má člověk někdy až po krk – v Polabí nevídané!
I když jsem se letos vypravil ještě i v podzimu, léto je pro mne tam důležité. Neletí sice tolik co v podzimu, ale šance je na slavíky. Ti potom chybí. Naprosto upřímně musím říct, že právě v sedle Jeseníků jsem pochopil k jejich migraci mnohé. A odjížděl s jistotou, kolik že málo toho pořád jen je! Kolik mám otázek, co jsem ještě nepochopil, jak mnohé funguje a chtěl bych ještě víc dostat té nádhery. Pod křídly ptáků! Dívat se proti nim, jak z dálky přilétají a jen co je člověk určí a spočítá, už zase mizí. Tak tohleto „málemdotýkání“ mne baví opravdu dost! Jasně. My jsme navíc těmi, kdo jim tam strká do cesty síť v představě bohatit výzkum. Pak se toho peří i dotýkáte. Cítíte bušící srdce rozpumpovaná výzvou, vidíte oči všech barev, slavíci letí v tmavě hnědých, pěnice vlašská třeba v žlutých a jiné má i pěvuška. Vidíte i cestovní mapy rozličných dálek. Je to, přátelé veliká věc!
8.10.2011 Jeseníky, Červenohoské sedlo
Kolikrát jsem byl rozhodnut, že pro nedostatek času už mnohé omezím, i tyhle cesty do hor. Ale jak to s létem malounko zašumí tu u nás dole, už se tam otáčím a čekám na telefon. Minutu před samým zazvoněním říkám – že jedu!
Mohl být ze mne rybář – a co já vím, možná i fotograf motýlů, anebo hub. Nemuselo ze mne být taky vůbec nic, a kdybych o lepším nevěděl, umřel bych určitě spokojený.
Mám svoji ornitologii, už hezkých pár let a co může být krásnějšího po tom všem, než říct – vůbec bych neměnil!
Kdyby snad někdo z vás chtěl, přihlášky mezi nás sehnat lze snadno. Ale nábor tohle být neměl.
