Co se děje se slavíky, když přelétli Jeseníky?
Co jsou vůbec ti ptáci zač – rezaví slavíci obecní v horách?
Vzhledem k nevelkému území, které přichází severně v úvahu, budou polští. Jen škoda, že tam se nijak víc nekroužkují. A kam letí dál?
Existuje zajímavý a poměrně nedávný výsledek z Karvinska (což je oblastně skoro podobné), kdy příslušník tamní populace byl předtím zachycen v Alpách švýcarskými ornitology. Předpokládejme tedy, že obecní slavíci ze sedla Jeseníků od chytací základny směřují do Alp a horské prostředí Slezska pro ně bylo jen takovou rozcvičkou před kopci pořádnými. Takovým ponadskočením. Podíváme-li se totiž na punkt v sedle Col de Bretolet a k druhému na Col de Jaman, to už jsou překážky pořádné! Je až neskutečné, co ptáci během migrace do zimovišť musí vydržet.
Někteří před Alpami uhnou k Gibraltaru (spíše staří ptáci) a tah k Sahaře odbydou tudy.
Existují zajímavé odchyty v oázách i na atlantickém pobřeží Afriky zejména z podzimní cesty, v druhovém zastoupení pěvců dominovali rákosníci obecní a právě též slavíci obecní. Dokud ovšem nedokážeme říct, o jaké populace se jedná, máme řešení půl.
Tah slavíků obecných do zimovišť a k tomu vztažené výsledky Kroužkovací stanice NM v Praze zatím víc než co jiného připomínají onen tajemný hrad v Karpatech. Více snad geolokátory budou moci cesty zdokumentovat, na ty české doufejme, přijde řada v dohledné době. Vždycky jsem tvrdil a stejnou měrou si přál, že ti naši a právě i zbytek „severních“, bude mít v Africe místo zajímavé. Pomoci mohl výzkum švýcarský a podle pravdy: „Chytrému napověz, hloupého trkni!“, modřiny na sobě nepozoruju. Zimoviště českých slavíků bude s největší pravděpodobností ležet v ……. – doufám, že jsem těch teček napočítal správně. A až se to ověří – schválně, jestli jsem se mýlil.
Slavíci tmaví nad Červenohorskou horskou boudou to budou mít docela jinak a cestu „zbývající“ výrazně delší. Až pak jednou dorazí pod Kilimandžáro do poslední občerstvovačky, poletí pak už jen malou chvíli. Zambie, Zimbabwe, Mosambik.
Přátelé, je to vůbec možné?
Já vím, vědec by si měl tyhle pocity nechat někam domů do sklepa a ještě za sebou pořádně zavřít, ale ono to člověku nedá. Když rukou s kleštěmi zbrzdíte cestu těchhle borců, něco se vám do ní přeci jen obtiskne. A neříkejte, že ne. Obdiv, pokora, uznání – no a mě navíc ještě, jak už jsem psal.. Jdu do toho sklepa..
Zvláště slavíci mladí, co nikde kale nebyli (a teď je jedno, zda rezaví či hnědší), perou se s dálkami a netuší, co přijde za rohem.
Můžu si dovolit, takhle jim nadržovat a fandit. Mám je rád.
Tady jeden z nich. Kroužek dostal nad ránem 21. srpna letos. Je mlád a všechno pro něj někde dole před chvílí začalo.
A jiný z 23. srpna roku ´12.
Tmavý a taky mladý. Tak ten to měl za vítězstvím daleko dál! Jestli to ale nepodcenil, letos na stejné trase svištěl určitě zase!
