Jakmile tady mladí slavíci dospějí a křídla je začnou poslouchat, odletí. Jejich cesty nemají řád, mají snahu a vepsaný úkol.
V noci sice táhnou jako jejich zkušenější rodiče, ale pomaleji, kostrbatěji. Zastávky, které potřebují k doplnění energie volí spíše nahodile, výhodou jim je, že berou bezinky, kterých je v čase jejich cesty všude dost. To staří ovoce nijak příliš nemusí a míří do první zastávky velké. Ta je pro ně – soudíme – buď na jihu Evropy na úpatí Alp či pod Pyrenejemi (druhý z anglických, označených geolokátory, zastavil v Portugalsku jižně Lisabonu a pobyl kupodivu dost dlouho; první to natáhl z regionu Almeria až do Atlasu!).
To jsou ale staří, mladí tohle ještě neumí. Ti si musí kvalitní místa teprve najít či okoukat od jiných, zapamatovat a věřit, že dostanou šanci po roce do nich odstartovat znovu.
Teď, máme-li po půlce září, přeletují Alpy a někteří už vidí vodu.
V Středomoří je v tuto dobu slušně pro pěvce prostřeno, spěchat odtud nebudou (nejde o žádný sarkasmus, o povodních vím, ale ty ptáky nezajímají).
=== konec II. části, jdu vytáhnout fotky z foťáku a uvedu z dnešní sítě tady na jezírku mladého konipasa horského ===
..neuvedu, nestojí ta fotka za nic.
Ale, je zajímavá, tady je:
