Zatímco fůra kolegů žije lelkováním, já chytám brhlíky. Jednak si můžu ještě neplánovaně zavřít nějaký ten „slavičí“ kroužek (brhlík lesní má rovněž průměrem předepsaný typ „N“) a taky bych chtěl uchránit alespoň zbytek ořechů. Ti prohnanci, co jsem okroužkoval dřív, sem asi nechodí, neviděl jsem je tu. Dnes přibyl další chycený, tento je mladý, letošní. A klidně možná i jejich potomek.
Brhlíci jsou věrní domovu, ale pozor! Může pro mladé platit to, co u druhů jiných některých. Třeba u ledňáčků. Že mladí prostě vycestují k moři. Prvně a naposledy. Jsou totiž brhlíkové vidět občas v podzimních hejnech lesních sýkor daleko mimo les i parky, tak nějak v pohybu. Tam bych si vsadil, že jde právě o ty dálkové cestovatele. Dávám jim kroužky, třeba se uvidí.
Dobře, že zloději zatím mohu zvát jen ty ptačí, že až na ten kněžmostský tradiční smrad tu je jinak klid.
Když si člověk dá práci a zadívá se pod mraky převysoko, najde tam v termice nad vrškem Hrádku dravce. Jsou to orli mořští. Cestuje jich tudy pravidelně každého podzimu dost. Přilétnou od skalních měst Českého ráje, a jak nahmátnou „komín“, už stoupají. To je neskutečné divadlo!
A taky před chvílí letěly jiřičky. V chumlu jich bylo, že spočítat nešly. Jsou opravdu nyní nádherné dny. Jen rorýs, oběšený na vlákně pod okapem činžáku se nikam nechystá. Podkrovní průvan jím pohupuje a šňůrka ho ani teď mrcha nechce pustit. Měl bych pro něj vylézt a sundat ho. Z piety.
Zrají v zahradě švestky a to je čas, kdy naprosto opilí sršňové se motají v trávě, křídla jim neslouží, jsou z toho vzteklí, třeba dát na ně pozor. To admirálové jsou jiní frajeři! Sice si taky cvaknou kvasu, ale žádný to nepřepálí. Bojí se ostudy.
Síť jsem stahoval potmě a neměl jsem tak dlouho čekat. Netopýr ušatý v ní vykousal díru na tři jeho délky a zdrhnul právě přede mnou. Nevěděl jsem, že tu jsou i oni druhem, to je od nich pěkné. S večerem táhnou můry a to oni „mohou“. Doprovázejí je a chytají. Netopýři by mě nebavili. Už pro škodu na sítích.
Ještěrky na skalce už mají vykrmená těla a budou brzy končit. Půjdou si lehnout. Až na jednu, je na šutr přikovaná a netloustne. I bez těch příprav zatím do jara přežila vždycky.
