Kdo by to tehdy tušil

1 komentář u textu s názvem Kdo by to tehdy tušil
Dívám se na obrázek z Krkonoš, ze sedla Tvarožníku, jak tam ornitologové chytají v kleči táhnoucí ptáky při akci Balt. Nevím už ani, z čeho je to vystřiženo, je tu starý historik, který mi nocí materiály všelijaké, když něco najde. Jistě, že to tam bude tužkou někde dopsané na zbylých listech, ale nechce se mi vstávat od monitoru a nezáleží na tom. Není to v azbuce, ujišťuji – i když pozor, i takový materiál tady mám! Odchyty v místě Těberedinskiy Zapovednik – a vědec, kroužkující mladou žluvu, ale to bych zase už odešel někam jinam a vy byste souvislosti poztráceli.
V Krkonoších to byly nádherné odchyty, ale nikdo netušil, co se tam může dít v noci a že tomu jednou machři kolem Franty Z. dovedou zastoupit cestu.
Chytalo se na Rýchorách, v Orlických horách a chytá se v Jeseníkách. Tam aktuálně a systematicky. Jo a taky se chytá v Jizerských horách, abych byl spravedlivý, na Jizerce.
Jsou to obrovské příležitosti naučit se více o migraci, ale pozor – i místní ptáci se tam pochytají z části. A taky jsou zajímavé vlastní výsledky úletů z těch míst, od kroužků, sledujících ptačí životy.
Na všech, kde se mi dostalo příležitosti být, mne něco okouzlilo. Až omámilo. A divili byste se, nebylo to vždy jen peří. Většinou ano, ale třeba tohle – uznejte, to duši romantika a zpěváka krajiny neopustí nikdy.
Ksakru, to byly chvíle! Když Franta kroužkoval jednoho kolohřivce (horský kos) za druhým, protože prostě přišel ve volné chvilce na to, jak na ně.
Takhle vypadá mladý kos horský – sameček, bohužel s půlměsícem na hrudi jen naznačeným, překrytým temnou barvou.
Doufám, že to tu Franta nebude číst, tu oslavu na něj. Aby nezpychnul. Ten člověk vůbec, myslím si, že po Krakonošovi se tam vyznal nejvíc. A má neuvěřitelně odchytáno, letos uzavírá patnáctou sezónu v kopcích. Nikdo nedokázal, co on.
Jeseníky jsou jiné, ale člověk z Polabí civí do těch údolí, přeskvostných, s potoky, uši mu demoluje lesní ticho těch chrámů, vzhlíží k hřbetům a při pohledu na provokativní sníženinu mezi si pomumlává plán. Chtěl by tam síť a zkusit, co se nachytá.
Přijeli jsme letos tak trošku bludmo k Vřesové studánce, ale takhle bych chtěl bloudit zbytek života! To byla nádhera, hledám tady pro to v klávesnici písmenka a ta na mne vyplazuje jazyk. Jako, že neexistují.
To byste museli zažít! Jasně, byl jsem v horách i za slavíky sólo, jiným úkolem. A taky to byla nádhera, jen ten blog prolistujte. Pančava s Úpskou rašelinou, Orlické Záhoří – ta krása nejde překopírovat, i když občas jsem úspěch neměl a veselost nehostil. Umím prohrávat, nebývá to sice na oslavu, ale dá přežít. A poučit se.
Podívám se, jestli nenajdu nějaký obrázek pro změnu, abych to obarvil. Politici říkají, že dlouhé texty lidi nečtou..

Jedna odpověď na “Kdo by to tehdy tušil”

  1. Přál jsem si, abych tímto z dalších ohlédnutí za kopci a chytáním v nich rozhýbal konečně letošní ležérno na ČHS. A jak se zdá z prvních FB zpráv, dnešní noc opravdu stála za to!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.