Nedá mi to a ještě to zkouším nad Sobotkou. Rád bych jim do zpravodaje napsal, že hnízdiště z loňska platí, ale není to tak. Byl špatný rok, že se nevrátili? Ne, spíš se opravdu tak chová nejzazší hranice rozšíření slavíka obecného tady u nás. Luxusní studijní plocha!
Mám dvě hodiny, zajíždím po rozbité cestě k Červenské kose. Už zarostla za roky, co tu bahňáky nechytám. Ale místa poznávám, zjara tu slavící nebyli, bylo na ně brzy. Teď se jeden ozval, ale chytit nejde. Tak jsem cyklistům alespoň vysbíral z cesty větve a kameny a hned mě dva pozdravili. A už vidím sklopku spuštěnou, rezavé pohyby pod keřem, no ale brzdím euforii. Nejsou to poskoky, ale pobíhání a to už vím, že v těchhle místech to bude norník rudý.
Tak rychle, než mi prokouše síťku.
Pouštím ho a doplňuji červy. Zbytečně, nemám už čas, odjíždím. Musím naložit část rodiny v lese na borůvkách.
Je hrozně roztomilý, ale taky bych ho pustil.
Sklopky jsou právě pro chytání živých zvířat na krátký moment výzkumu v ruce. Ovšem tyto situace řeším hned odklopením. Abych je nezdržoval.