Ano, dnes je ta chvíle! Milenci postávají pod rozkvetlými třešněmi, je lásky čas.
Karel Hynek Mácha už tady není, ale slavíci přiletěli a chvíli tu stihli. Večerní máj!
Chytal jsem dnes slavíky jen chvíli, za řekou na lokalitě „Za kamenným mostem“. Měl jsem cestu do Hradiště a tak jsem příležitosti tří hodin využil.
Měla tam rozkvést obří magnólie v zahradě nádherné vily. To se mi hodilo pro dnešní první máj. A řeka k tomu. Magnólie však pomrzla a hned za vodou zuřila válka. Za takové kulisy jsem slavíky ještě nechytal. Rány z děla, střelba, ryk čerstvých mrzáků – to byla připomínka 150. výročí bitvy u Mnichova Hradiště. Prusko-rakouská válka tudy prošla v roce 1866.
Pak už se lidé vrací do zaparkovaných aut, rozjíždějí živí k domovům, kdo z nich ví, že jiný strašný příběh znedaleka připsal onen Mácha. Ale postavil v něm proti hrůze lidské krásu přírody, jedinečně.
Stojím tu uprostřed chóru kvarteta slavíků, tři mám přečtené, posledního chytit nemohu a už musím jet. Ještě předtím lidé vyšli z vily a chtěli slavíka vidět. Mohli, i jeho kroužek, co se s ním vrátil z Afriky. Tak jsem se o všem pro ně rozhovořil. Odsoudili jsme předešlé mrazíky a pochválili řeku. Že nevystoupila. A taky slavíky. Že vystoupili.
Chytla se pěvuška modrá. To je jeden z přehmatů českého názvosloví. Modrého na ní není zhola nic. Pěvuška – ten termín bych taky přidal jinému.
Ale nebudu zlý. Vždyť pozdní večer – první máj! Jedinečnost nabyla rozměr!
