Včera na koncertu jsem se dověděl, že snad by ve Lhoticích měl zpívat slavík.
Než jsem se vydal za tím „prvním“ – boleslavským, zajel jsem do Lhotic, jenom tak pro klid. Byl jsem překvapen tím, že ovocné křoviny tehdy nevykáceli dohola, jak se zdálo. Zůstaly v části, no a tam se taky slavík přihlásil. Chytil jsem ho, byl mi neznámý a šatem velmi zajímavý. Spodní krovky ocasní měl dvoubarevné a na to jsem čekal desítky let. Přesto to byl slavík obecný. Takže – první chycený slavík a hned objev!
Pak už jsem jel do Boleslavi na toho včerejšího.
Tam jsem si vědecky sliboval, že zjistím, zdali se z místa odsunul pryč, nebo zůstal. To je u těch časných potřebné vědět. Důkazů třeba.
Natáhl jsem síť preventivně, tam kde zlodějská pakáž z periferie (to jsou ti, co pro ně v zimě politikové postaví stan, aby nabrali sil a těžká baga nasekaných kabelů zjara snáze unesli) má opaliště (pozor, neplést s odpalištěm v golfu, tady jde o nakradené vozíky z obchoďáku). Anglickou síť dvanáctku, co mám ze starých časů, té jsem chtěl dopřát doteku časného slavíka, protože pořád chytá skvěle a já potřebuji mít u těch prvních ptáků jistotu, že nepromáchnu. Zahrál jsem a chytila ho lehce. Kroužek taky neměl a též byl starším. Tak jsem mu ho dal. Za chvilku už zase zpíval pod svodidlem. Tihle od „Erdesítky“ jsou hlučnější, museli se přizpůsobit.
A začínalo pršet. Zatím lehce, ale věděl jsem, že je po chytání. Takhle daleko od baráku, a abych končil! Naftová nádrž dole na mne zařvala, že takhle tedy ne, že takhle se letos rozhazovat nebude. No ale – měl jsem dva letošní čerstvé sběry od slavíků, byl jsem rád a točil k domovu.
Tak ještě Buda, když se v nebi našla ta díra. Za Pátkem (to je rybník, s Robinsonem nemá nic společného) slavík nebyl no ale u Stržáku (to je další rybník směrem na Kněžmost), tam se mi ozval. Nechtělo se mi do mokré trávy, tak jsem si zamachroval „lajnou“ podle cesty. No a taky tam ztvrdnul. Slavík měl ze mne legraci a taky mne poznal. To se pozná. Začal vrčet a já věděl, že pokud tohohle převezu, mám první kontrolní odchyt letos. Převezl, a měl jsem. To ovšem až poté, co jsem šel do té trávy u vrb začistit větve mačetou a síť přenesl tam. Vyšlo to, slavík je z loňska kroužkovaný jako starší, pochopitelně. Ale cenný. Sotva jsem mu nasnímkoval křídla, připomenul se déšť a teď už nešel ukecat. To mi nevadilo, voda je potřeba a měl jsem báječné tři.
A pak jsem nad tím přemýšlel, už když jsem balil měřidla a zápisníček. Jak je to krásné. Jak mne to baví, jak obohacuje.
Jakým jsem nad tím tichým badatelem, dávno vím, kam se dívat, co měřit a kde by se sneslo ještě pár důkazů.
Jak se ti slavíci vrací, jaká to je při nich detektivka.
Dávejte pozor, něco vám ukážu.
Nemusíte se děsit, takhle se kontrolují tukové zásoby. Nasliníte pírka, rozhrnete je (ona drží) a už vidíte na kůži. Je-li tam tuk či není. Jak vypadá drůbeží maso, jakou má barvu – znáte a je-li na něm vrstva tuku, pak je bříško žluté. Jako dnes u všech třech. Jiné roky ti první samečkové často přiletí bez tuku, tedy nejčastěji. To je tím, jak spěchají, vynechají poslední jednu dvě zastávky k doplnění žlutých „pohonných hmot“ a letí na jeden zátah. Tihle dnešní jsou na tom jinak a vypadá, že nespěchali (i když data jsou raná).
Tak to byla malá úvaha nad podezřelým zjištěním a touha dohlédnout jim pod křídla kdesi na cestách.
