V poště se mi sešly pozdravy z ornitologického Karvinska a upozornění znovu na polskou Varšavu. Není to poprvé, kdy tam přebývá slavík tmavý v rakytníkových lemech (ohřívaného) výstupu z podzemní dráhy.
Je prosím konec listopadu a ne jeden – dva slavíci tmaví tam od podzimu (říjen) přežívají! Dvě pěnice vlašské, jedna hnědokřídlá – co to je ksakru za zaopatřovací ústav?
Z předešlých let tam byl slavík uherský hlášen taky. Nyní nejmíň jeden je letošní, ostatní vidět není. Vlašská pěnice – jedna – právě tak.
Připravím k tomu komentář, tohle už začíná zavánět nějakou strategií! Jsou to pořád ještě zkrachovanci? A co bude s příchodem sněhu? Až zmizí bobule? Kdy se tam uprostřed města takhle při zemi ti ptáci vůbec objevují, hned po létě? To tam ještě plody nebudou. Odkud se nasčítají?
Druhou věcí je ohlas na knihu i s fotografií z odečítání. Nikdy jsem to takhle nezažil, nebyl jsem ničeho autorem, teď mám unikátní radost!
