Tak už jsou doma, pěkně na svátek! A další ze svátků může odstartovat.
Slavík z dubového lesa zamíří mezi čtenáře.
Je to zvláštní pocit, nikdy jsem knížky takhle nevyskladňoval a netvořil z nich hromadu.
Mám si prý čichnout, jak po rozevření zavoní. Už jsem to udělal, je to tak. Vzácný pocit, ale to už jsem říkal.
Děkuju vám moc, že se ozýváte. Je to legrační, ten náklad a bude to skvělé, už v Bousově. Tak se těším.
S knížkou jsem spokojen, díky Perfecta Printu, z města na soutoku!
Dodatek: Dnes ve čtvrtek jsem si knížku ještě jednou přečetl v obavě, abych na něco nepřišel. Ale hlavně jsem si ji chtěl užít. Prošel jsem texty nejmíň dvacetkrát, ale jsem zvyklý u článků to po sobě číst. Člověk toho spoustu zachytí.
I když zájem o „Slavíka“ je (i v regionu se mi ozývají přátelé a chystají se do Bousova, jsem zvědav, jak se tam nacpeme), řekl jsem si, že bych si je klidně nechal doma všechny (celý ten stoh) – a třeba do smrti. Je mi s nima hezky. Ale bylo by to sobecké a „smeklo“ by se poslání.
Tak jsem navštívil dubový les u Hradiště, abych tam sesbíral dubové listí, to chrastivé, jak psáno v knížce, ten slavičí „alarm“ co straží samičky k hnízdům. Dáme ho do košíčku, kde bude knížka na pěkném pařezu. A křtít se bude – už to můžu říct – vyrobil jsem dvě nerezové konvičky, větší a menší, na vodu. Co myslíte? Dojdu tam pro ni, nebo to našvindluju tady na zahradě z jezírka? K Jizeře a ke Klenici (druhá bude mít logicky tu menší). Hrají velké úlohy a jako jedny z mála jsou jmenovány. Ostatní místa ale čtenář místně příslušný snadno pozná. Ale vy ostatní nezoufejte, příběh jen na tomhle určitě nestojí. Ostatně je tam i o Africe.
Kmotry budou pan tamní starosta, pan učitel na penzi a hráč na foukací harmoniku, co pracuje s koňmi v lese.
Hned druhý den je v Kostelci setkání kroužkovatelů, kde referuji. Tam ji také přivezu.
A pak už to rozjedeme naplno. Vám, co se ozýváte zdálky, ji samozřejmě pošleme, a snad i včas.
Dobrý den,měl bych zájem o jednu z Vašich