Odjel jsem krátce jen na Koprník. A když jsem na dvou prověřovaných místech překvapivě dva potvrdil, rozhodl jsem se jim věnovat. Před bouřkou jednomu, po bouřce druhému.
Nejdřív okomentuju povětrnostní poměry, ať to máme z krku. Spadlo – přesně spočítáno – pár kapek.
A teď k těm slavíkům.
Oba byli k radosti staří, oba pelichali. A ověřoval jsem „ty bezinky“ ze včerejška a vyšlo to do puntíku. Mohou je shánět i pro jakýs takýs obsah vody. Jeden ze slavíků to má do odletu za deset dní, druhý poletí zítra. Určitě se zdržovat nebudou, lokality jsou strašně zdevastované. Pokusí se tomu uletět někam do vlhka. Po Evropě bych docela rád věděl kam.
Znovu jsem chodil prostředími, jedno je okrajem lesa s bochníky rozeschlých vrb plných mravenců a druhé dokonce dnem rybníka! Tam fakt ani v létě suchou botou nepochodíš, teď se od nich práší. Rákosí je z toho hodně na mrtvici.
Obě hnízdiště jsou prořídlá, hrůza. Hlavně kopřivy přišly o větší část listí, střemchy odspodu také, svízel se ztratil úplně. Dole to je prostě průhledné.
Ono tam celkově moc ptáků není. Jenom divocí holubi a věrný brhlík. Za třiatřicet roků to takhle nepamatuji.
V Jeseníkách se rozsvěcí světlo. Pro letošní odchyty. Za táhnoucími slavíky tam vyrazím příští pátek. Beru si s sebou úkoly. Od vedoucího si je nechám pak podepsat, jako že jsem na nich fakt dělal samostatně.
Lidi to tam baví hlavně když to lítá, ale já probloumám celou noc pod tou nizoučkou oblohou a bavím se úvahami. Samozřejmě, že to prostředí tomu pomáhá, jde o místo, kudy od půlky léta do začátku zimy protáhne strašně ptáků. To nemůžu ignorovat, hlásí se mi to hned jak vystoupím z auta. Kolik už hlášení kroužků ze zahraničí přišlo z těch odchytů. Jenomže velká část ptáků zabitých o sklo a taky lidmi úmyslně. Člověk se snaží u sítě co nejšetrněji, rovná jim peří před vypuštěním, přeje na cestu… ..a ono to skončí kolikrát takhle. Hnusně.
