Takhle si to můžu dovolit napsat proto, že se letos naskytla možnost sledovat slavíky paralelně. Na odchytových místech chytají dva zdatní kroužkovatelé, na hnízdiště jsem si kvůli porovnání vyrazil sám.
Jak sítě u Zlína stejně i u Prahy chytají migrující slavíky na sklonku noci. Slavíci obecní s příchodem srpna rozběhli tah a objevují se jak mladí tak i staří. Já jsem se rozběhl do Sukorad k jezeru, ve strachu, že už tam nic nebude a dva jsem okroužkoval. Byli sobě pobřežím nedaleko, a protože stav pelichání měli zpožděně podobný, soudím, že by mohlo jít o nedávno rozpadlý pár. Druhý z chycených je rozhodně samec (na snímku), prvního určit neumím. V této fázi totiž peří obrysu už roste nové a případná hnízdní nažina zanikla. Pomoct si nelze ani měřením, krom běháku měřit není co.
Dalo by se namítnout – co s takovým materiálem, který je málem jen k nasazení kroužku? Omyl. Fáze pelichání je zajímavá. Jde o stav, kdy v křídlech ani v rýdováku už není stopy po starém šatu, peří buď chybí či dávno roste nové.
U takových zkouším v čase vypouštění, zda už jim křídla dovedou posloužit.
To jsem neobjevil, v zahraničí je to napadlo dávno před půl stoletím.
Ano, teď už zas slavíci popoletět umí. Nejhorší mají za sebou.
Ještě snad jeden postřeh. V této fázi procesu jsou v peří (též na ruce) napadané „lupy“. Zlomky toulců z rostoucího peří.
