Všem, kteří posílají výsledky chytání a zvláště pak slavíky, děkuji. Kdybych jednou téma zpracoval, i tam vám poděkuji, protože tohle nikdy nebylo, abychom mohli napříč republikou sledovat slavíky ať už na odletu, nebo při pelichání.
Vy, kdo chytáte v tradičních časech na svých stanovištích, vy, kteří se věnujete specifickému nadrannímu chytání, vy z horských stanovišť i vy z výsypek a jiní další – veliký obdiv vyslovuji! Jistě, máte tam své zájmy, svá témata, své pokusy a ověřovačky, ale ti slavíci, kteří u toho občas jsou, to je přínosné. Na blog to budu dávat, je to i pro vás pro ostatní, abyste věděli, co se právě děje. Sám oplatím hned, jak vyrazím do Jeseníků. Snad se zas trefíme, a i kdyby ne, komentář určitě dám.
Nebudu všechny vyjmenovávat, protože vás je už docela dost. Jen ještě dodám, že posíláte i slavíky tmavé z odchytů a podobného materiálu není nikdy dost. Například fotky od pražské „králíkárny“ přistihly slavíka, migrujícího s lokálním dopelicháváním. To je zajímavé, sám dodnes nevím (pro obecné), jestli opravdu všichni čekají až na tu poslední „tečku“. Na ten „koncový spínač“, jak říkám.
Je-li dnes datum dvou osmiček, mám tam z něho pěknou věc v archívu. A ve světle nového okna do slavičího odlétání se nabízí i korigovaný komentář k tomu zástihu.
Byl to ten největší a nejtěžší slavík, jakého jsem kdy viděl. Od Března a od rodičů druhově rozdílných.
Jen připomínám, vážil 35,5 gramu. Představte si to, vážení. Když se mi odrazil od sítě (než jsem ho chytil jinak) myslel jsem, že to byl drozd. Takový zanechal první dojem. Kdybych ho ve finále nechytil, měl bych „klid“ protože bych možnost, že to byl slavík zamítl. Kolik nám takových mizí, kolika možností nedohlédnem, patří se na tomto místě říct.
Inu, věci se dějí a osmého osmý, i když na Zlínsku v „sedélku“ tentokrát bez rezavého peří, může být výrazným dnem třeba vašim. Vyčkám zpráv.
Sám jsem včera odpoledne pěkně vyhořel s pokusem o odchyt. Naběhl jsem si a než jsem přeskupil taktiku, přišel večer a s ním i konec. Vracel jsem se s prázdnou.
