Zní to, jako bych ten den dopředu zatratil, ale je to jinak.
Poslední den druhé dekády prvního měsíce prázdnin se sejdeme v Slavičím háji v Dolním Bousově a natočíme reportáž, pro Český rozhlas Region. Mluvím-li v množném čísle, myslím i na pana starostu města na Klenici, přispěje slovem.
Je trochu ošemetné, zvát média někam, kde se „nic neděje“. I kukačky už zmizely, když se podíváte na tenhle web, bude vám to jasné
Slavíci tam samozřejmě ještě jsou, ale jako by nebyli. Nikdo je neuvidí, neuslyší. Ale hlásit se to na ně musí. Jsou tam a ještě chvilku budou.
Teď slouží prostředí jako pelichaniště a to je taky zajímavá výpověď k lidem. Stejně jako když přiletí. Den, dva jsou potichu, spadnou do keřů a užívají návratu. Poznávají loňské větve odkud koncertovali, místo kde hnízdili, kam se pak „propadli“ pelichat – a jak to rychle uteklo!
A tak to je i teď.
Rozkvetly čekanky kolem cesty a to je neklamné znamení, že čas se krátí. Signál všem.
To, že se rozhodnou staří v místě pelichat ukazuje na kvalitu prostředí, že je možnost se schovat i sehnat dost do žaludku. Až tam začnou opadávat k zemi zlaté mirabelky – špendlíky, bude se i u slavíků odlétat.
Na slavnostním uvedení informační tabule do života jsem měl takový shon, že nevím, jestli jsem stihl poděkovat. Udělám to na mikrofon a tady můžu taky:
Děkuji Pavlovi a Tomovi, což jsou parťáci v realizaci. Vážím si jejich nápadů a Pavlovi děkuji za pozemek. Děkuji městu Dolní Bousov i ornitologické společnosti, děkuji paní Bartkové za práci s dětmi, šesťákům městské školy za hnízdní budku, děkuji všem co přišli.
Děkuji dámám z fary (infocentrum, knihovna), děkuji za doprovodné tóny hudebníků. Snad jsem na nikoho nezapomněl.
Děkuji slavíkům, že se na jaře vrátili s kroužky i těm novým bez kroužků. Děkuji jejich letošní omladině, že to zvládla a držím jim palce. Kdepak už jsou…?
Děkuji všemu událému za pěkné chvilky pro kousek mého života.
Děkuji pěkně, moje krajino. I za toho ohniváčka černokřídlého, co dávám na konec.
