Ani v republice ani u nás slavík zatím (hlášen) není.
Kontroloval jsem skoro tři desítky hnízdišť, je to sice jen dílek z celé mapy výzkumu, ale slavík tam není. Nedokážu říct, možná kdyby člověk projel všechny, třeba by tam byl. To si ovšem nemohu dovolit. Je tedy potřeba říct, že i ten můj kalendář slavičích příletů mlží.
Snažím se nad tím konečně tak nějak víc přemýšlet, anebo je to tím, že si to doopravdy užívám. To pouštění tónů do křoví a čekání v napětí. Myslím si, že bych ho zjistil, kdyby tam byl. Počkám vždycky dost dlouho. Gumuji v zápisníku domněnky z dřívějška, tak třeba teď zkraje – neznamená, že když se okolní ptactvo přijde podívat za hlasem, že tam slavík nemůže být. Když nemá sám od sebe důvod zpívat, ještě ho neznají. Ale on by se ozval, nebo odněkud nakoukl. Je to ještě přehledné.
Vegetace trochu v předstihu je, ne že ne. Kvetou dymnivky, trnky už začínají. Slunečný den patřil motýlům, všude jich bylo. Nejvíc žluťásků řešetlákových, pak babočky paví oka a kopřivové a taky černoproužky březové.
Dnes by tam bylo i hezky na tom slunci, kdybych nebyl postižen zas třemi obrazy zkázy.
Na tom nejkrásnějším zůstaly jen rýhy v zemi, směřující k místu, kde stál zřejmě ten „anton“. Kam kudrnatý demonstanty, účastníky nepovoleného průvodu, za ruku odvlékali a pak nakládali. Tak tihle už se nevrátí, utrousil jsem a byl tam naposledy. Kultura konečně bez roští, les průhledný, dokonale větrný.
Člověk to zas nějak přežije, ale jsou to ztráty těch nejlepších přátel. A to nemluvím o ptactvu, to je na odpis docela.
Krajina dopadne špatně, už brzy. V tichosti.
————————————————————————————————————-
…dám přeci ještě postřeh jinačí.
Jde o remízek za jedním hřbitovem.
Tak tady, přestože není hnízdiště nijak rozměrné, bývají i dva samečkové. Trošku hlavně s břízami zachrastila vichřice, ale dneska už je ten háj znovu při chuti. Žlutí strnadi už vyzpěvují, pěnkava taky, zpěvný drozd jakbysmet, brhlík – ten přišel až ke mě, strakapoud bubnoval, fialky kvetly.
Jde však v poznámce o něco jiného. Je-li na zemi alespoň místy ostružiní, dovolí si staří po vyhnízdění zůstat.
Na ty letní dómy je totiž spoleh, pro pelichání přímo jedinečné. Takže tohle místečko má slavíky po celé dlouhé čtyři měsíce! První třetinu oslavně, druhou rodinného pokřikování a třetí ultratichou s prázdninovým koukáním k obloze.
(Kdo koukáte na web Angličanů či Němců o kukačkách s vysílači? První dvě v Evropě! Neskutečné. Hlavně ten pták z Běloruska, to je taktika!)
