Co už by měl slavičí blog dělat víc, než o slavicích vyprávět a taky je chránit.
Protože mám strach, že až navštívím zbylá území, zjistím stejné procento zkázy a nebudu z toho v kdovíjaké kondici, napíšu teď text, který jaksi „nastavuje zrcadlo“.
Proč to slavíci odnesou nejvíc?
Všechny čistky nemýtí celá křoví, běží po jakési virtuální hranici, kterou bude nově dobré dodržet. Nechávají „to“ za hranicí. Pěnice a druhy podobné se s touto novou podobou lemů cest zřejmě vypořádají, ne tak slavík. Má docela jiné nároky. Potřebuje, aby se lemy, které jsou jinak převážně úzké, alespoň někde rozšiřovaly. Buď u můstků směrem podle potoka či cest, nebo „kapkovitě“ jakoukoliv objížďkou „něčeho“ jako třeba meliorační šachty. Ty, co se rozšiřovaly doteď, byly zarovnány, něktéré i o polovinu.
U okrajů lesů rozšíření ani nebylo třeba, protože lemy byly spíš široké a ptáci navíc mohli sbírat i v okraji lesa. Přesně tuhle „rozšiřovací“ nutnost splňuje liniová zeleň, ovšem ani tam mnohde není již „přijatelno“. Na sjezdech kolem R 10 kolem měst je pozalézáno tolik bezadresných individuí, že pro své „kempování“ vymýtili většinu podrostu. Tedy i tam se rozsvítila slavíkům červená. Kolem vodotečí, to ani komentovat nebudu.
„Světlé lesy s bujným podrostem“ – jak definováno v literatuře, ty tady žádné nemáme. V zahradách udělali lidi pořádek, u nádraží jste to viděli posledně sami.
Co zbývá?
Doteď se sice dokázali někteří zpěváci zastavit i ve vysloveně drobných prostředích, kde ale nehnízdili. Jen odtud zpěv několik dní prostě vycházel. Partnerku buď se jí vůbec nedočkali, nebo když to viděla, udělala na ně „dlouhý nos“. Snad právě tady v těchto čekám, co se stane. Jestli snad slavík sleví. Pokud ne, ubyde jich o 75% pro degradaci stanovišť.
A už se nám po současné „ochutnávce“ povede snáze pochopit, proč mnohde v západní Evropě chybí zpěvné ptactvo.
