ČSO má těch „Vítání“ na kontě víc, o to ale nejde. Jde o to, že jsme s Tomem vydrželi pro lidi to dělat až dodnes. Moc mu za to děkuju.
Nemám už vůbec tolik času, jak bývalo dřív, ale to hlavně proto, že zaměření na slavíky si bere pořád víc. Ale víc taky dává. To nejde přehlédnout.
VPZ ještě při tom zvládneme. Kdyby se Tom odpojil, pak nevím. Možná bych to ukončil. Letos tedy bude a my se podíváme do zajímavých míst. Zas pobudem v brázdě Od Humprechtu k Jizeře, zas se přidají slavíci.
Takže: Vychází to letos na 2. máje, cílem bude oblast Baby asi východní část. Sejdeme se zas do 7 hodin, ještě upřesním kde. Asi v Horních Stakorách, někde při okraji, nebo dole na Studénce, uvidíme.
Oč půjde: Zachytali bychom někde mimo rezervaci. Nejlépe, vyzkoušíme vrátil-li se ještě „italský“ slavík. To by byl vrcholný zážitek. Tím, jak o něm dopisuji dolů do zpravodaje města na Jizeře, má dost příznivců, i kvůli vydařenému loňskému návratu. Hlavně ale kvůli místu, kde dostal kroužek. Ten obraz zas pro lidi vystavím. I kdyby se už nevrátil. Ale byla by to škoda. Není tak starý, jestli mu je pět let, víc asi ne. Je v nejlepších letech. Pln zkušeností, dobré kondice. A i to jeho místo zatím drží. Nemusí tak být, signály jsou nedobré.
Dál bychom měli slyšet krutihlava, už tam bude. Strakapoudy prostřední zkusíme nalákat, abyste je mohli vidět. Uslyšíme kukačku, bude tam skrytě žijící pěnice vlašská. Ta tam přežívá už hodně dlouho a určitě jsme ji společně ještě neviděli. Jestli to stihnou ťuhýci a cvrčilky zelené, na ně to je taky bohaté.
Taky je z míst nádherný výhled, to třeba taky vyjde.
Hned, jak to pod Babou zabalíme, odjedu k Prosně, za velkým úkolem.
Doufejme, že počasí o VPZ bude lepší, než loni. Kdyby vytáhlo konečně slunečný den, to by prospělo všemu!
Máme patnáctý ročník. Děláme to, jako většina ostatních zadarmo. Lidí jen, co jsme už přivítali. Z těch prvních dětí, co přišli tenkrát ke Koprníku, jsou dnes už rodiče. Je to síla.
Abych využil vstupu do éteru, kdo je blíž, jsem hostem (prvně) tady v Kněžmostě na besedě.
Na Den ptactva od 17 hodin ve škole. Ten první duben je k tomu příhodný. Musím říct, že nic neponechávám náhodě, chci aby to byl zážitek. Nikde v poslední době nevystupuji, tak se do toho opřeme tady. Vyberu věci hezké, mizérii necháme asi přede dveřmi. Připravil jsem 180 obrázků, kterými chci navést lidi, aby se donekonečna nezaklínali Českým rájem, v kterém koneckonců ani nebydlí. Aby si uvědomili, že doma jsou tak nějak před rájem. Že to ale neznamená, že by ta zem snad byla jalová, jen se po ní musí chodit pomaleji a koukat. A víc se o ta místa bát. Tady se životy jinak třesou! O to větší však „metál“ bysme měli krajině připnout. Je nachystán, proto těch fotek.
Doufám, že z místních každý bude po akci držet v hlavě aspoň chviličku ještě ty portréty. Kytek, motýlů, ptactva, kamenů přeživších, i těch poztrácených.
