Těžké chvíle mladých dosud nehnízdících ptáků v čase jarního návratu
Téma známe, vykročme tedy.
Ač mají mladí od svého prvního léta jistou povědomost o kraji domova, chybí jim dvojí: Zkušenosti s cestováním se znalostí tahové mapy a vztah k hnízdišti. I proto nepospíchají a někdy zřejmě i zbloudí.
To staří slavíci – ti to mají jinak. Vyzkoušené cestování včetně pobytu v zimovišti s nejoptimálnějším načasováním odletu, nutkavá potřeba doma hnízdit a z pozice rychlejšího hájit příznivé (úspěchem vyzkoušené) prostředí. Výše uvedené (krom jiného) se přímo promítá do obrazu osídlování hnízdišť (i „nehnízdišť“) oblasti v čase jara.
Tu žasneme nad opakovaným návratem zkušeného samce či samice (někdy obou) do místa hnízdění (někdy společného s místem narození), tu protahujeme bradu nad osídlovacím pokusem ptačího amatéra v prostředí nevhodném s výsledkem námi očekávaným.
Toto rádoby snadné rozškatulkování nám začne bourat mnoho vedlejších efektů jako je třeba poškození biotopu během jara, mortalita opeřenců, počasí a jiné. Další, co nám nepřidá k přehlednosti, jsou vyvíjející se střety o usazení v místě, později též o partnera. A poslední (zatím), co zamíchá tím koktejlem chaosu je přechodný výskyt ptáků průtažných či bludných (hledajících). Sečteme-li tyto jevy a připočítáme-li fakt, že pozorovatel není schopen detailního a pravidelností hutněného přehledu o místě, ocitne se v situaci mě dobře známé. Proto je pořád tak složité říct že je to tak a ne jinak.
A ještě další rozměr to má. Vývoj v oblasti. Vytváření či zanikání hnízdních příležitostí pro slavíka. Nyní je stav ve vztahu k nabídce již znovu oslabující, ale byly doby, kdy severozápad Mladoboleslavska držel nabídku skvělou. V konci minulého století. To stačilo, aby mohla slivoň trnka třeba jen volně odnožovat po stráni, žádná korekce podle elektronické mapy. A třetím rokem se tam už vesele hnízdilo, protože nevadily ani dosídlené kopřivy. Ó, jak zpupně pálily, když jsem je prolézal s přehrávačem! Pln zvědavosti, jaký že slavík se „v novém“ usadil.
Dnes má víc jak tři desítky let sledované území už zase problém. Tlak na místa je silný, ztrácí se z něj slavík a nejen on!
Abych nebyl v novém roce příliš dlouhý (dlouhá sdělení se ve společnosti prý už nečtou), byť jsem toho ze šuplíku asi mnoho nevytáhl, budu končit. A to pohledem z okna. Kam jinam, než do mlýnské zahrady.
Je 13.35 hodin roku 2015
Vítr houpá korunami jasanů u náhonu, v stepní zahradě vyšel na světlo bažant. Dopíšu si ho.
Posledně dvě srny, večer zajíc, teď tenhle švihák! Mám zprávy od člověka z lesa nedaleko, že když tam šli naháňkou, neviděli skoro nic.
Tady je pod jabloní 6 kosů, 29 kvíčal, 7 pěnkav a sýkory. Byla by to hezká fotografie. Budeme bez.
