Proč taky chytat (slavíky) v sedle

Žádné komentáře u textu s názvem Proč taky chytat (slavíky) v sedle
V mimosezónním čase nabízím další zamyšlení
Nedostalo by se mi podobné příležitosti, nebýt odchytů v Červenohorském sedle. Pro mne tedy hlavně v prázdninovém čase. Tehdy táhnou slavíci.
Celkově je velmi přínosné tamní průtah sledovat, ale já stojím především o slavíky. Pokud se podaří vyhmátnout optimální konstelaci, může člověk koukat s pusou otevřenou v noci i ve dne, jako letos. To, že jsem se je „naučil“ za letu v noci u lampy už jsem psal, z toho mám radost obrovskou. Ale teď při přepisování dat do archivu se mi připomenuly výsledky měření a posuzování jednotlivých slavíků (a jestli jsem něco napsal už v létě po cestě, tak teď to zopakuju).
Začátek třetí dekády srpna – to je čas naděje v horách! Chytli jsme jich osm. Jeden byl slavík obecný a sedm bylo tmavých.
Už ten obecný byl fantastický. Byl jednoletý, ale takovou podváhu jsem nezažil a ještě k tomu u tahového jedince! Pak přišli tmaví v zajímavé škále – od mladých po dospělé, některého označit přímo za samce – myslím – vůbec nebylo chybou. To byla výuka!
Rozměry u nich (všeho co měřím) „lítaly od zdi ke zdi“, že by člověk až zpanikařil. Dokonce i poměr letek ve vrcholu křídla – a to je poprvé zatím, co znaky neplatily. Beru ovšem v potaz, že odlišní byli jednoletými a tam se peří může po prvním kompletním pelichání změnit a vrátit k normálu.
Rozeznal jsem mezi tím denno-nočním materiálem i adulty, k velké radosti. Tmavé slavíky totiž soudit podle znaků navázaných k věku, je hlavně za tmy (umělého nasvícení) ošidné.
Odchyt v 02.38 hodin, L.luscinia – táhnoucí sedlem Jeseníků
Bavil mne ten „materiál“ a zdá se, že ještě atraktivnějším se to tam pro nás často snad i trochu dělá samo. Jak jsem třeba žasnul nad hmotností (LM) 17,5 gramu, tak třeba poslední z tmavých vážil 29,5 gramu. Dívat se pod peří, zapisovat obrovské rozdíly na první letce, usmívat se nad variabilitou žíhání hrdla a hrudi, nad dopelicháváním „za pochodu“ defektů u mladých (tradičně RP), to jsou báječné okamžiky. Jak málo pořád víme. Jen zúžení u 3. RL „sedělo“ poctivě. I ta „kamennost“ je ale pěkný výsledek.
Já vím, vzorek je malý, co to je sedm slavíků k srovnávání a ještě k tomu, když každý v tom „vlaku“ může být docela odjinud! A taky že mne to provokuje. Vždyť ti, které měřím zjara v Polsku u Prosny, se jeví drobnějšími.
Ta práce je vzrušující a představa, že se člověk opravdu dotýká – ať kleštěmi či „jen“ očima – opeřenců všemožných rodišť i hnízdišť, příležitostně stlačených do úzkého průsmyku, je nadrozměrná a pociťuji plíživou závislost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.