Blíží se doba, kdy si budeme moct dovolit utrácet čas vzpomínáním víc, než kdy jindy.
Slavičí rok svým místním výměrem by k tomu nabízel příležitost dobrých sedm měsíců, ale konec roku je k tomu nejpříhodnější. A taky letos vyberu Zážitek roku, až v prosinci.
Teď jsem vybral momentku, kterou na sebe nechám působit, aby vyvolala vzpomínky.
Vrací nás k Prosně, do míst společného výskytu slavíka obecného a tmavého. Do oblasti, kde řeka je volná, dělá si v krajině co chce.
Stojíme na břehu, spásaném kravami, protější je divoký s třtinou. Břeh pod námi, co není vidět, je otrhaný, s hliněnými stěnami. Kus proti proudu v podobném hnízdí břehule.
Kvetoucí hloh, pod ním ostružník, nad nimi olše, pod tím bezinka a vzadu vrba. Na zemi pak o kus dál vysychající jezírko. Pod tím v řece na pahýlu náplavou zaznamenaná hladina od jara.
Za řekou vrbina, kácená bobrem a neustále na hraně rozkrývaná. Tudy ptáci do prostředí s oblibou vletují.
Po břehu, těsně u vody v hliněných splazech pravidelně sbíral sameček strnada obecného, samička měla hnízdo na hraně zlomu pod trsem trávy. Měla tak o strnadovi přehled.
Postával jsem tu dlouho mezi kontrolami odchytových zařízení a s neznámou řekou bylo krásně. Ve vodě byly ryby, ale nevím, o co šlo. O kaprech a štikách mluvili rybáři.
Bylo zážitkem sledovat příbuzné slavíky, jak se střídají v té olši se zpěvníky. A za řekou, tam už džungle patřila jen slavíkům tmavým. Ptáky se postupně dařilo schytat a podrobit odběru spermií.
Mnozí měli barevné kódy z let předchozích, ale že novou techniku chytání neznali, dařilo se. Slavíci sletovali i k zemi do bahnisek, sbírali i na otevřeném prostranství břehu. Tam byli velmi obezřetní, necítili se dobře. Samci se chvílemi proháněli mezi sebou a v den, kdy přilétly samice, se mnohé změnilo.
Prosna má místy pobřeží holé, ale tam, kde jsou porosty, je slavičí ráj. Hnízda jsme nehledali, bylo na ně brzy a projekt směřuje jinam.
Zajímavý je scénář příletů. Jak lze očekávat, slavíci obecní přiletují dříve a v čase, kdy se objevují první samci slavíků tmavých, mají už obsazená teritoria. Uvažujeme ptáky víceleté. Ti mladí v prvních svých pokusech pak svojí nezkušeností způsobí značné nepřehledno v prostředí, aby ovšem šlo i do této etapy vnést světlo, byl by nutný delší pobyt v místě.
Pro mne osobně by bylo zajímavé, mít možnost zkoumat sympatrické území v létě, v čase pelichání. Moci porovnat pelichací scénáře, kdy zejména u slavíka tmavého jde o proces neskutečně bouřlivý. Příležitost jsem měl dosud jedinou a musel jsem si ji najít v Česku.
V těchto místech u řeky má člověk možnost si uvědomit, jak jsou oni „příbuzní“ sobě vzdálení. Třeba tím pelicháním.
Jak loví každý jinak, jak právě tady vyniká a částečně se i deformuje jejich teritorialita.
O tom, jak mne ošálili zpěvem, už jsem psal a až tam přijedu na jaře, už se mi to nestane. Dám si pozor.
Jakmile jsem měl příležitost, upadal jsem do stavů, které na sebe vím. Nejsem vědec, jsem přeci host a pozorovatel krajiny, která si dodnes podržela nevídanou ryzost. Přežívá si od května do května pulsuje nakažlivou pohodou.
