Zas pohromadě

Než dám pokračování z hor, upřednostním report ze setkání kroužkovatelů v Kostelci nad Černými lesy.

Bylo tradičně po roce a bylo třiatřicáté. Sešlo se nás ještě dost, i když někteří rozchytaní upřednostňují v tu dobu ještě terén. Je to škoda, protože setkání stojí za to pořád. Za sebe mohu říci, jako pravidelně referující, že právě tady mohu sdělit k chytání, co na blogu ne. Taktiku, zkušenosti, vítězství i pády při hledání přibližování se k objektu bádání. Tam to opravdu jde.

A mluvil jsem letos o nejstarším slavíku v naší ornitologii, je od nás, z Mladoboleslavska.

Připomenul jsem i opakované setkání s kroužkovancem z pod Alp, a jen krátce už „zavadil“ o problematiku s tím spojenou – o místa jejich pohnízdního pelichání. To by ovšem bylo na samostatnou diskusi. A dlouhou.

Musím říct, že referáty byly do jednoho perfektní a nechci vyzvedávat nějaký. I když trošku inklinuji samozřejmě k vystupujícím specialistům, ale s chutí jsem vyslechl všechny. A děkuji za tu pěknou příležitost, ožil jsem.

Do Slavičího háje si vezu dva keře, které jsem tam obdržel od svého kamaráda a zítra je vysadím. Jsou prý pro ptactvo požehnáním.

Cestou Polabím jsem se díval samozřejmě po slavičích roštích a přesto, že jsou už vymetená, dokážu si v nich ty jedinečné květny představit. Jednou se sem tak dostat se sklopkami! Už jsem měl loni i pozvání od jednoho z vás, kdo sem chodíte, ale já to zatím nemohu stihnout pro místa domoviny. Mají přednost – a pak také dál navíc poběží výzkum v Polsku.

Víc se zatím nevejde do diáře, ani do batohu. Na podzim a ještě před tím na sklonku prázdnin výlet do sedla Jeseníků, a to je za rok opravdu vše.

Tímto oslím můstkem jsem nakročil k dokončení zprávy z nočních odchytů v ČHS, už brzy na ně dojde.