Nejmenší z králů

Kolik je všemožných králů mezi opeřenci! Výra – tuhle mohutnou sovu, mají lidé za královnu noci, orla, za krále vzdušných výšin, slavík je králem mezi ptačími zpěváky a bažant královský – no, ten asi podle peří. Nejmenším králem je králíček. Obecný a ohnivý. A u nich lze nalézt i korunku na hlavě! Ne takovou, co má páv, korunku barevně vyvedenou. A umí s ní pózovat, hlavně ten ohnivý.

Chtěl jsem je v zahradě chytit společně, ale vyfotit se mi příliš nepovedli. Pro ilustraci to postačí.

Teď jsou králíčci všude, v zahradách i v lese. Táhnou. Tihle několikagramoví pěvci jsou čiperní, je zážitkem, vidět je v haluzích smrčí, jak se přidržují na konečcích jehličí a hledají hmyz.

V zahradě před kovárnou jsme jich pár chytili, abych mohl v klidu posuzovat jejich tukové zásoby. Jdou králíčci obecní a ten přední na fotce je první chycený králíček ohnivý.

Táhnou mladí ptáci, tento měl svoji „korunku“ ještě zčásti v toulcích. Na fotce jsou všichni samečkové, chytají se ovšem i samičky.

Ke Kněžmostu přilétají z Žehrovského lesa a i ve volné krajině upřednostňují jehličnany. Každou chvíli se svolávají, na tahu se oba druhy objevují společně, přestože ohnivý táhne dál.

Výsledky kroužkování ukazují na skutečnost, že průtah přes naše území je poměrně rychlý a také v naší zahradě se dlouho nezdržují.

Co se týče zkoumaného tuku, zkraje se zdálo, že nic objevného pořídit nelze, ale rozdíly se nakonec ukázaly. Jeden vážil 6 gramů, tukové skóre č. 5 (Falsterbo Fagelstation). Více po rozfouknutí peří však zaujme „kulatá“ hruď, tedy velmi vypnutá svalovina i při menším obsahu tuku v místech, kde jej posuzujeme.

Velké množství králíčků během migrace zahyne. Tlučou se o skleněné tabulky, loví je sovy, ty přezimující (zůstávají jen někteří dospělí králíčci obecní) decimuje mráz.

Těším se vždycky na tu jejich poprázdninovou návštěvu. Kdoví, odkud až letí. Baví je v zahradě prohledávat i túje a teď jsem si připomněl, že je vlastně vídám a slýchám také na dolnobousovském hřbitově, právě pro ty túje. Jsou schopni získávat potravu tam, kde to jiní ptáci nesvedou. Letem kolibříků prohledávají špičky jehličnatých větévek a sbírají z nich hmyz. Někdy putují k jihu i s mladými uhelníčky a dokonce s parukářkami. Prostě tahle skvělá veselá společnost je pro mnohé jiné opeřence lesa doslova magnetická!