Sezóna 2014 bude pomalu končit, byla dvaatřicátá.
Měl bych po ní mít větší jasno v odletech slavíků a lépe se orientovat v předodletovém hromadění tuku. Pokročil jsem, ale jasno nemám.
Není to vůbec jednoduché, a když už se zdálo, že vidím souvislosti, rozplynuly se s dneškem.
Dal jsem na zkušenosti ze zahraničí, „nehnal číslo dopředu“ a šel na lokalitu, kde byli slavíci již označeni. Takové výsledky prý jsou daleko cennější. Asi jsou, ale nejdou snadno získat. I to se ale ví.
Štěstí si tam za mnou k té smradlavé siláži nakonec přeci jen trouflo a dvě (obě) kontroly mám v zápisníku!
Samec poletí v pondělí, samice už měla být pryč. A to je právě ono. Ověřuji akusticky, jinak to nejde právě z časových důvodů, zda ptáci ještě v místech jsou či ne. Myslím, že to je poměrně věrná představa a vycházelo, že ptáci po ukončení pelichání odlétli.
Ta dnešní samice je kompletně přepelichaná a nevím, kdy proces dokončila, jak dlouho přesluhuje.
Rozhodně je celá v novém peří a poměrně lehká. Tuk má mimo prsní svalovinu a nejsem si jist, jestli takto odlétají. Někteří mívají pár dnů před koncem pelichání zásoby nízké, nižší než ona, a přeci odletí. Kam a jak – nevím. Kdo tohle studuje u slavíků? Nikdo. Nemám se kde nadechnout. Jedině v horách na průtahu. V pátek vyrazíme zkusit něco chytit pod lampou. Budu pozorný.
Cestou domů z dnešních odchytů jsem zkusil ještě navštívit místo u jedné vsi, kde si léta myslím, že by v pásku keřů měli být. Řepka je z pole konečně pryč a dá se tam dojít. Slavíka jsem tam chytil pěkného.
Nemají všichni tak výrazný oční kroužek, jen někteří. Do odletu mu zbývá rovněž den – dva. Místo hned zakreslím do mapy.
