Vyrazil jsem do sobotního předpoledne a pořídil pro vás během chvíle materiál k náladě.
Horko mne brzy otočilo domů, nedá se v křoví téměř hýbat.
Poblíž Násedlnice slavíci zmizeli, došlo tam k přeměně hampejzu v louku s včelami. Dílo pěkné, pro přírodu. Věřil jsem při tom, že se ptáci udrží v lesíčku za cestou. Neudrželi, dva roky nebyli. Teď jsem to tam zkusil a mám radost. Už zase jsou. Nebo tedy – alespoň jeden. A ten je pěkný, pro můj fotosběr potřebný.
Je prvním letošním, který už nemá jedinou starou letku či rýdovací pero! Za 9 dnů může být pryč! Takže jeden z těch rychlých, kteří nečekají ani na přelom prázdnin. A zřejmě v hnízdění neúspěšný. Tady je.
(Ještě poznámka – žíhání na letkách je od průsvitu slunce keřem, není to jinak).
Hned se jinde chytla mladá červenka, která cvrkala kolem. Věděl jsem, že ji budu kroužkovat. Chytají se totiž skvěle.
A pak přišlo překvapení a z něj jsem pro vás udělal tajemnost. Schválně se podívejte, ještě jsem využil takového snímku, který stínem zakrývá klíčový znak. Kdo je na obrázku?
Patří k pěvcům rovněž s rychlým pelicháním, zejména severské populace. A patří k druhům, které se během pelichání chovají úplně stejně jako slavík, v druhé části procesu „spadnou k zemi“.
Kdo by nevěděl, najde jej pod vědeckým názvem P. Phoenicurus. Jedná se o adultní samičku a já přidám obrázek další, který vše objasní.
…
Je úsměvné, jak prostředí v letním předpoledni – totálně mrtvé (neozývají se žluvy ani černohlávci), je ve skutečnosti plné ptačího života. Jen ve fázi jiné, nenápadné.
Líbí se mi ty „masky“ naší krajiny. Kdo přijde na to, jak pod ně nahlížet, nevěřím, že by nebyl spokojen.
