K barvě peří

4 komentáře u textu s názvem K barvě peří
Podívejte se na ocasní pera pelichajícího dospělého slavíka obecného. Rozdíl mezi barvou nově rostoucích a dvou zbylých původních je zřetelný.
A tak to je s jejich šatem i celkově. Slavíci před odletem působí tmavě až sametově. Odlétají v novém peří, které je kvalitní a velmi spolehlivé.
Jakmile pero doroste a voskový toulec zmizí, stane se neživým útvarem ptačího těla. A v případě slavíků si počká zase až za rok. To znamená, že v zimovištích se s ním nic neděje. Ptáci pelichají doma. Pouze v případě, že některá část opeření „násilně“ je vytržena, pak se v čase vytváří pero náhradní, zpravidla „chudé“ a nedorostlé.
Tmavé opeření po letní výměně má barvy syté, do jara slavičí hnědá a její odstíny značně vyblednou a třeba rýdovák se tím u samečků pro námluvy doslova rozsvítí. Je ohnivě rezavý a posvítí-li do něj, ve vějíři rozevřeném, slunce, k tomu tichounká jeho píseň pro vábenou samičku a křídla spuštěná k zemi jak u tetřeva, je to zážitek. Jen málo nám ovšem ve volné přírodě dává slavík příležitostí, být při tom obřadu. Odbývá jej v křoví, ponejvíce na zemi.
Na fotce si rozdíl v peří prohlédněte, slavíka, zřejmě dvouletého samečka, jsem chytil včera u rybníčku v Obrubcích, na tradičním hnízdišti i pelichaništi. Je to svět sám pro sebe. Řepka tam obklíčí ze tří stran malý rybníček, diví vepři se schází do přítoku pod vrbami ráchat v bahně, srncové si parohy tlukou o bodláčí (viz foto druhé – mírně vpravo).
Dostanu se do těch míst až v létě, neznám tedy jarní zpěvy kolem té nevelké hladiny a pěkné přítokové partie ve vrboví, s topoly po břehu a železničním přejezdem nedaleko.
Poslední poznatky mne vedou k domněnce, že přeci jen slavičí hnízdiště tak trochu chudnou pro čas léta, že stejně po vytracení se mladých tam kompletní pár nepelichá. Že jsou k sobě už zas natolik nevraživí, že se neshodnou. Anebo dohodnou, kdo ví. Ze starých (dospělých) zjistím spíše jen jednoho, o druhém si myslím, že s částí přidělených mláďat na potulce a během jejich dokrmování někde prostě zůstane stranou. Někde, kde jej nehledám. Oni totiž slavíci dle mého neuplatňují totožné nároky na hnízdiště a pelichaniště, už proto, že po vegetačním boomu se dá v létě „zalézt“ téměř do nepatrného úkrytu s přechodem do vyšší vegetace. Takové místo pro pelichání splňuje vše, je téměř všude (když to trochu přeženu) a navíc – není „vyjedeným krámem“ z hnízdění.
Kdo ví, jako to je.
Koukám, že od barvy peří jsme už zase výpovědí někde jinde, sbalím náčiní a vyrazím ven. Někam, kde jsou.

4 odpovědi na “K barvě peří”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *