Nádherný čas, nádherný kraj, nádherná křoví! Slavíci však doma ještě nejsou. Křoviny už ale čekat nemohly. Hnány sluníčkem i strachem o světlo, mnohé odkvétají. Dymnivky odkvetly docela.
Pod švestkami už je bílo z opadaných kvítků a nastupují třešně. Jen trnky si to rozdělily, ty ze slunných svahů dokvétají, na severních rozkvétají. Pro srovnání letošního předstihu – javory v březenském parku byly loni ve stejném stavu 24. dubna.
Projel jsem místa Mnichovohradišťska, Březenska a Dolnobousovska – dneska. A včera Bakovsko. Mám výsledek zajímavý – všechny lokality přežily! Chodil jsem krajinou, dokud stačily baterky.
Počasí se snad konečně začíná měnit a tah se zlepší.
Z ptačích druhů jsem nic zvláštního tentokrát neviděl. Vrány šedivky měly zásnuby, dvacetikusové hejno kvíčal bylo spíš místním srocením, než že by táhly. Občas lze v této krajině ještě potkat skřivana, zpívají budníčci větší. V křovích jsou pěnice černohlavé a pokřovní, zpívají pěvušky a na okraji topolového lesa ve vývratu zazpíval střízlík. Obecní strnadi jsou dávno v párech a hnízdí. Mláďata těchto druhů budou letos dřív. Bude zajímavé sledovat – stihnou-li vše brzy – co budou dělat s volným časem později.
…
Ani v neděli 6. dubna nebyl slavík zjištěn.
