Náskok tří týdnů

Žádné komentáře u textu s názvem Náskok tří týdnů
Souhlasíte s tím takhle? Oproti loňsku jednoznačně.
Co se stane u tažných ptáků? Zamýšlí se nad tím mnozí. Dnes v neděli jsem chtěl už vyrazit do roští, ale odvolal jsem to. Kvůli počasí. Ale jestli mají ptáci přibýt, přibydou právě v podobném čase. Kolem okna letí k Žehrovským lesům hejno brávníků. Budou to už asi „protějšky“, protože samci dávno zpívají po lesích. V půli týdne jsme instalovali hnízdiště ledňáčkům, tak to vím odtud.
Drobné rybky už jsou pod hladinou, rybařící se mohou tužit! Takhle vypadá dovozový prefabrikát (+ víko, samozřejmě).
Místo do gumovek, vlezl jsem znovu do archivu kontrolních odchytů. Skvěle se v tom čte a vždycky se něco najde.
Zaujaly mne doklady soudržností párů. Nemám jich mnoho, ale některé jsou půvabné. Jak si (i roky po sobě) žijí oba ten svůj slavičí vztah. Nebýt kroužkování, nevěděl bych to.
Jen co spásné deště přejdou, vyrazím v týdnu ven. K prvnímu naslouchání a už teď vím, že zažiju sílu. Všechno pokvete, jen slavíci tam nebudou. Ale co kdyby. Včera jsme to řešili s návštěvou ze stanice.
Nemá ten první zápis v promítnutí do příletových vln velkou výpověď podle mého, ale bývá to romantické. A vzrušující. A nezapomenutelné! Všechny rekordmany si dodnes pamatuji a tady takhle od klávesnice bych je mohl okomentovat. Takové to jsou události. Jen jsem si však novou strategií naboural všechny staré přílety – ty byly totiž zjištěními samovolnými. Dnes lokality cíleně prohledávám akusticky. Jemně, opatrně. A dostávám se tak k slavíkům, kteří by byli dříve jistě přehlédnuti. Chovají se totiž svérázně. Ale tím jsem zdokonalením vlastního stylu prošel. Uvědomuji si však právě, že jsem tak znevěrohodnil průzkumy dávné i docela nedávné – totiž i ty, kdy jsem kolem křoví „vyhrával“ z kazeťáku. Ty byly jen „mezikrokem“ k cíli a dnes se jim trochu směju. Došel jsem dál a je otázkou, jde-li vůbec aktuální forma zjišťování ještě zlepšit. Snad jen násobným výměrem času, průzkumu věnovanému.
Když jsem zmínil pionýrské doby vyhrávání z magnetofonu – vzpomínám, jak se mi v tom stříbrném „jezevčíkovi z tržnice“ zamotala kazeta (v prvním okénku ještě dřív) a vzteky jsem onu skříňku nakopl. Prvně a naposledy. Normálně se tak nechovám. Magnetofon s tím počítal a odpověděl skluzem do Kněžmostky. Otravnou spolupráci vyřešil sebevraždou.
Dnes má monitoring s využitím hlasových úryvků nezastupitelné místo ve výzkumu, vůbec si nedovedu představit práci bez techniky. Tím jsem výsledky konečně dostal do roviny uvěřitelného. Škoda, že mi není těch nádherných „-cet“. Že čas tolik zdrhá a ošidit nejde. Jde ale ještě víc žít. A touhle výzvou je příhodné doprovodit mladé jaro. A hned jak v krajině oschne, pojďme jej vítat! Kulisa bude zase už o stupeň tmavší. To promluvil déšť.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *