Svými zůstaneme

Žádné komentáře u textu s názvem Svými zůstaneme
Vážení příchozí,
vítejte v roce 2014!
Dosršeno, doboucháno! Tedy, co letos doprovodilo poslední den v roce, to nemá obdoby.
Ne, na Boleslavsku nebude příliš lidí, kteří by měli hlouběji do kapsy, soudě podle toho, jaký kalibr, v jakém množství a v jakém časovém rozpětí (aby i ti malí…) ty padesátikoruny, ale spíše stovky, povylétaly do vzduchu. Což! Konec roku podle církve bych nechtěl zcela jistě, komunista krom semtexu tyhle mírnější dimenze pro lidi taky neznal – a ani nepotřeboval, kapitalismus už to dokáže. Jakpak asi dopadlo ptactvo na pražské Vltavě? Co troleje, přežily to otloukání labutěmi?
Tady v mlýnské zahradě je teď kolem jedenácté báječný klid. Nový rok přinesl změnu!
Přilétlo k nám za tmy pár raket – menších, máme i jednu větší. To do plusu. Chudší jsme ale o srny, které v zahradě žily. To do mínusu. Lepenková střecha ale nechytla a asi nemůže, je to jistě ošéfované výrobci. Půjdu poklidit s tím, že dobré převážilo.
Podívejte se na tu jabloň.
Kosové se o ni přetahují, slétlo se jich i letos hodně. Podívejte, jak strom plodí jen po sluneční straně. Není to úžasné? A plody drží vždy takhle dlouho. Jednou na ně dokonce přilétli brkoslavi. Vzali to dohola, jak oni umí.
Těch srn mi je přeci líto. Textem koledy řečeno: „…bylo toho trochu moc…“.
Popřejme si v roce čtrnáct, ať zůstaneme sví. Ať nás to přeci nepřejede.
Když vidím, kam se dopropadala s tímhle ředitelem veřejnoprávní televize a kam bohužel míří zřejmě i rozhlas, je to běs! A nemyslím teď vůbec jen na dechovku na Dvojce. S pompou vybrané logo nestojí za nic („zlaté“ předcházející), ještě že se po změně jiné personální (uklizení výš) dá zas poslouchat odpolední program. Kdo ale bude ze starších lidí čerstvou úpravou přelaďovat rádio za „muzikou na přání“, když stanici poslouchají po celý den? Jsem zvědav, co napíše stále snad ještě dobrý týdeník rozhlasu.
Jak to dopadlo s tématem přírody v společnosti už jsem tady psal. My s ní ale zůstaňme!
Naučili jsme se být šťastni, bohatnoucí zážitky dál. I poznáním. Bojácní za její osud. Nikoho jiného zřejmě už nemá. – Ta, u níž nám nedávno všechno začalo a jednou i zhasne.
Zůstaňme s ní. Ještě budeme šťastni. Uvidíte, že i v tomhle roce!
A kdo nemusíte, nesypte do sebe prášky, spíš vylouhujte nějakou tu kytičku.
I psychiatrům dejte vale, máte svoji hlavu. Podrží vás, jak uměla dřív. Vemte ji na procházku, kam vás nohy odvedou. A hned v prvním nevydýchaném místě se z hloubky nadechněte!
A buďte blaženi.
Jo ještě. – Teď jsem doposlouchal Zdeňka Svěráka v rádiu. Jako kdyby nám tady koukal přes rameno.
A ještě… ..Místní rozhlas prosí o pomoc, v ulici se v noci ztratil pes – boxer. Utekl pryč. Jako ty srny. Tak zase za rok!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.