Pokud se k nám budou šířit slavíci tmaví, bude to nejspíš ze severu. Ne z východu, jak se třeba ještě v osmdesátých letech mohlo zdát. Hranice, na které se v Polsku a Německu potkává se slavíkem obecným, není nikterak úzká a po okrajích bude značně rozvolněná. S jistou dávkou odvahy možno prohlásit, že vlastně zasahuje až k nám.
Porovnával jsem kdysi šíření slavíka tmavého severně od nás směrem západním a nezajímalo mne ani tak kam došel, spíš jeho nevelký odstup od našich pohraničních hor. A to se mi jeví jako zcela zásadní pro další vývoj výskytu u nás. A protože se tady dost dlouho nic nedělo, pojďme si zblízka prohlédnout trochu „zaprášené“, ale dozajista nejcennější hlášení z archivu naší kroužkovací stanice. Pojďme v tom případě postoupit o kousek dál, než se dosud spoře k výsledku uvádělo.
V prvním roce nového století byla v Polabí (Čelákovice) označena v hnízdě mláďata „slavíka obecného“, o kterých se zpětně lze právem domnívat, že patřila druhově rozdílným rodičům. Neměli bychom o tom minimálního pojetí, kdyby kontrolním odchytem v roce následujícím (12.května) v Německu u Luckenau (213 km) nebyl pták (jedno z mláďat) určen jako slavík tmavý! Hlášení je sice velmi strohé, ale proti přiřazení k druhu kontrolujícím kroužkovatelem nelze nic namítat. Škoda, že polabský slavík nedolétl o nějaký ten kilometr severovýchodně k Frankfurtu nad Odrou, tam už by si s ním specialisté poradili. Kdo nikdy nechytal hybridní slavíky, snadno onu ne příliš výraznou nápovědu v peří přehlédne. Nebude to snad znít příliš silácky, ale přesně si dovedu představit, jaký z „hybridních scénářů“ křídlo nabízelo. Z Německa uvádějí tři, z Polska čeští badatelé myslím že dva a my u nás (vlastní výsledky) pouze jednu variantu. A tak si troufám tvrdit, že letky právě vypadaly. Po samici z páru převážila podoba slavíka tmavého s minimálním prolínáním znaků slavíka obecného. Co nám tedy výsledek dalšího nabízí?
Zajímavé jsou výskyty hybridních slavíků Boleslavska v příhodných biotopech (pokaždé hnízdiště SO) ve vztahu k datumu. Ptáci byli nejčastěji dvouletí a v místech se objevovali spíše později (+/- červen). Nemohl se diskutovaný slavík, kontrolovaný za hranicemi později vrátit blíže místu narození? Třeba. Nemohl, držel-li zimoviště ST Polabí prostě o kus přeletět (směr jihovýchodní tomu krásně odpovídá). Anebo tedy – nemohl naznačit třeba onen směr šíření druhu (po matce) a tedy vazbu na „nedaleké“ (nejbližší možné) populace oderské? Co vůbec víme o návratnosti mláďat do místa narození tvrdíme-li, že podle kroužkování rozptyl není veliký. Kdo to zkoumá, já tedy ne. V širším okruhu (+20 km) nechytám, proto mám jen ony skvělé doklady návratnosti do oblasti. Jak se chovají mladí slavíci obecní a tmaví, když třeba tu a tam se najde pelichající dvouletý ST (třeba v horách) a v místě podle místních znalců prve nebyl. A co modráčci? Kdo se jim věnuje, žasne nad chováním mláďat v roce následujícím. Co tedy víme o mladých rezavých slavících? Já jsem k těm svým důkazům tedy rezervovaný. Kdyby se chovali jinak, než nás vede třeba mylná stopa, vysvětlil by se nám rázem i druhý otazník v databázi – ono daleké přesídlení mladého slavíka v čase prvního „návratu“ od Šumperka později na Mostecko, kde se jistě i narodil. Anebo se k frekventované cestě úvalem řeky Moravy nechal strhnout jinými. Mírně přeletěl, ale pod horami chybu napravil – a kdo ví, třeba ještě zpíval toho jara na mosteckých výsypkách! A nemohl tedy se mladý hybridní slavík z Čelákovicka nechat také strhnout táhnoucím slavíky tmavými kamsi dál?
Dlouho bychom mohli trošku zaprášené výsledky dvou našich slavíků proklepávat. Spíše jsem chtěl naznačit, jak cenná sdělení většina z nich skrývá. Sdělení, která lze oživovat „aktualizacemi“ s tím, jak nám poznatků přibývá. A skončím tím, co jsem vyslovil už mnohokrát – nehrozí rozhodně, že by i v tomto století nebylo u krále pěvců nad čím žasnout.
A to je dobrá zpráva snad i pro tento slavičí web.
