Srpnová zastavení

Žádné komentáře u textu s názvem Srpnová zastavení
Ikdyž „řeč čísel“ v kroužkování nepreferuji, nemohlo mi letos uniknout, že kdybych si chytil ještě jednoho slavíčka k okroužkování, měl bych jich nejvíc z třiceti předchozích let. A tak jsem si vzal na návštěvu žehuňských kolegů náčiní a kdesi stranou rybníka u malého nádraží, si toho „vítězného“, pod šňůrami na prádlo drážního dvorku, kam jsem se mačetou kopřivami odspodu prosekal, okroužkoval. A pak přidal ještě jednoho cestou do tábora.
V plátěné terénní stanici zatím tým kroužkovatelů šněroval taktiku na čerstvý ročník srovnávacích odchytů i zjišťoval počasí. Připadali mi šťastni v té louce velkých temných okáčů a já jsem jim to přál. Slavíci z těch míst mnozí již v tichosti vypadli, určitě však s myšlenkou na návrat. Komu by se v tom kraji slunce i všezchlazujících bouřek nelíbilo!
Když mluvím o slavičím tahu, na druhém konci republiky je člověk, který už letošní tahové slavíky chytil a okroužkoval. Tak se už vážně stěhují.
Bezinky uzrají později, to se asi ví. Moruše, ty už ale jsou, koštoval jsem je. Sklízí se pšenice a srny v nich vyskakují, aby se lépe rozhlédly. Přišel jsem takhle na strniště a skřivanů co vylétlo! Tihle skřivani polní byli už ale přespolní. Jakmile se všichni vyvolali do vzduchu, zamířili k Domousnické bráně – díře v lemoví Chloumeckého hřbetu.
Vládne dobrý čas, ikdyž nás nutí už znovu odčítat.
Stehlíci vlétli do bodláčí, mladí se obživě teprve učí. A pak hned k vodě zapít.
Chybí mi staří básníci, i malíře bych tu rád někde potkal. Jsou buď vedle po Českém ráji, nebo už nejsou. A přitom by si tahle krajina zasloužila zachytávat! Těšil by se tím ale ještě někdo?
Vracel jsem se z toho Nymburska přes vesnice jihu a jel zas už pomalu. Krajina se pozvedla jednou, podruhé a pak jsem byl doma. Bouřka se chystala tam, kde tak často začíná a taky potvora přišla. I škodu přinesla. Co naplat, stromy poklidíme. Při té předchozí tu nedaleko náměstí stará žena v domku klečela na kolenou a modlila se u čelně protékajících dveří. Toho nezažila, jak řekla. Časy se mění pro ni, i pro nás.
Letos krajem neletí žádní čápi. Nevyvedli se.
Ani fotku nedám. Básníka jsem nikde nedohnal, děravá slavičí křídla už znáte, ikdyž ten z toho nádraží byl zajímavý. Poletí pozdě. Ale nestěžoval si, že se mu péče o mládež protáhla. Výsledek je důležitý, pro něj sem letěl. Tak aspoň uhlídá začátek školního roku. A přijde-li podzim dobrý, všechno dohoní.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.