Před půlkou prázdnin už mladí slavíci putují po kraji. Snaží se zapamatovat tvář domova, aby ji za 9 měsíců dokázali najít. Zvládají to, dokladů mám dostatek.
Tento slavík, nejspíše samička, na konci úvozu před hornobousovskou vodárnou, ještě mění pár posledních pírek na hlavě a krku, tím jeho „částečné pelichání“ končí. A bude nápadný bílým pírkem. To už je taky jasné. Je ovšem z pozdnějších mláďat – tedy z hnízdění problémového. V archivu mám třeba doklad z 23. července 2011 od Kosmonos, kdy byl kroužkován již mladý slavík plně přepeřený. Možná že právě hnízdění opožděná či náhradní unikla těm několika kritickým dnům (a nocím) letošního vyšinutého jara.
Slavíci vypadají v detailu vždy jaksi namyšleně, důležitě. Prohlédněte si peří s řídkou strukturou – to je šat k odložení, šat z hnízda. V toulcích už se chystají pírka nová, hustší, pevnější, jiného zabarvení. Protože hlavu a krk ještě definitvně nepokryla, vzadu tvoří v oddělení od těla úsměvné „háro“.
Zkušenosti napovídají, že tito potulní červencoví slavíci nejsou zdaleka. Až ti pozdně srpnoví a zářijoví mohou být „přespolní“.
Mladé slavíky můžeme o prázdninách zastihnout kdekoliv, nejspíše tam, kde zrají bezinky. Objevují se i na seznamech z kroužkovacích akcí, pořádaných v létě po republice. Nejčastěji jsou v síti chyceni hned při první kontrole ráno. Klidně i v čistém rákosí.
K rozpoznání od starých ptáků slouží na křídle rozhraní pelichání (na velkých krovkách lokte) a rýdovací pera se světlou skvrnkou v špici. Ta jsou navíc „ostrá“ a relativně úzká.
Tak jako všechna mláďata pěvců i slavíci figurují početně ve výčtech úhynů zejména na silnicích, železnicích, průhledných stěnách, snáze je uloví dravci.
Abychom k tomuto mladému slavíkovi posílili obdiv, uvědomme si, že na cestu do zatím neznámé Afriky se vydá zanedlouho sám bez kompasu či dnes tolik moderní navigace. Jisté informace však přeci jen podědil po předcích a ty se jej vynasnaží dostat k cíli. A stejně jako u lidí i zde hraje jednu z významných úloh štěstí. Nechť se ho tedy drží.
