Víkendové roští

Je pozdní nedělní odpoledne, vrátil jsem se z akce. Ruce pálí od kopřiv, trny drhnou na kůži. Za sobotní i nedělní půlden jsem toho zažil, že to blog sotva pobere.

Operoval jsem na jedné z hranic zájmové oblasti, kolem boleslavské Jizery. Dokonce jsem byl i za hranicí, na louce u Podlázek. Slavíky jsem nějaké našel, ale vyfotil jsem vůbec prvně pelichajícího rehka zahradního. Kdo se problematice pelichání pěvců věnujete, víte, že patří s oběma slavíky k dálkovým migrantům s nejrychlejší výměnou peří u nás.

Nabízím zajímavou momentku, nebudeme to rozpitvávat (zprávy jiné čekají), ale ten nástup procesu je strhující. Kam se na něj obecný slavík hrabe!

Chytal jsem slavíky létající i nelétající a ověřoval si mladou teorii.

Lidé z města táhli k vodě, řeka jim vyhovuje. Přes jez se tříští a vlhčí famózně vzduch a oni pod jezem na pláži leží, nekoukají konečně na hodinky a těší se z ní. Přeji jim ten čas.

V neděli jsem musel zas, měl jsem plán navštívit po mnoha letech soutok Klenice s Jizerou. Točili jsme tam onehdy začátek putování proti proudu Klenice s Českou televizí, od té doby jsem v místě nebyl. Zas jsem tu zažil šťastné rybáře, a šlo jim to pěkně. I slavíka jsem si tam okroužkoval a nafotil.

Zbořili starý most přes řeku a nádherně oblých kvádrů z časů pradávných si přitom nevážili. Žije se už docela jinak, neuctivě.

Tady je jedna fotka z soutoku (Klenice je vlevo malátnější).

A pak přišel ten nápad, vyrazit do svahů Baby nad Starou Studénku. Jakápak „studénka“ – rozpálené bylo to místo neuvěřitelně! K slunci je tam blíž – a rozhled – hlavu unášející!

Já tam mám ale roky úkoly jiné. Sledovat motýly a hlavně slavíky.

To bylo tedy rozhodnutí, chodit podél pásů vrstevnic. Zastavila mne ta místa celkem třikrát, dvakrát jsem byl chytáním úspěšný. Hned ten druhý pokus – kdybych nebyl z dřívějška propocen durch, orosilo by se mi jistě čelo. Co se nepovedlo za třicet let předešlých, projížděl jsem najednou zvětšovacím sklem přímo před sebou! Slavíka totiž měl kdysi kdesi v ruce italský ornitolog.

Veliký svátek se narodil a žít z něho budu po roky zbylé! A těším se na výsledek, protože z této cesty přímo na jih toho o našich slavících mnoho nevíme. Ono tedy o nich nevíme vůbec tak nějak příliš.

Někdy v zimě tady propočítám, kolik jich (slavíků obecných) je třeba na takový výsledek chytit.

A pak jsem potkal třetího, ten tedy pelichal hodně divně (3.RL levého křídla je opravdu nová!). To jsem taky ještě neviděl – a navíc – ten už dost brzy poletí. Stihne být „červencovým“.

(Jen připomínám pro lepší zorientování: 1.RL původní; 2.RL roste; 3.RL téměř fin.; 4.RL roste)

A pak jsem v neskutečné náladě prohlédl louky s motýly, už vůbec mě ta pestrá skladba nepřekvapila, protože Studénka – to je perla!

Z lesa vzácných kytek šla horká letní vůně a okáči pýroví do toho trefili zásnuby. Žluvy pošilhávaly dole po malinách a já jim to tak trochu kazil. Ne, pojedu už domů, stejně tu z událého místy mluvím nahlas.

Letošní rok – zdá se – pěkně si mne v tom lopocení vyhlédl. Děkuji uctivě, slyší-li mne.