Dny a noci, plné slavíků. Ne, nezbláznil jsem se, jen trochu předbíhám. Ale jen proto, že se nikde (alespoň v našem zeměpisném pásmu) o tom nemluví a nepíše. Ani tady na blogu – a to už je ostuda pořádná. Pojďme to napravit.
Otevřete okna a naberte si euforie z svateb lipových stromů, máte-li je poblíž. Zajděte jiní v loubí z jasmínů a koukejte dýchat! Žijte ty jedinečné dny léta a nedejte nic na fňukání jiných, že rok je horký, mrazivý, deštivý. S klíšťaty a někde snad dokonce bez. Že k Vám jdou dovolené a v předpovědích počasí se pořádně nevyznáte. Sedněte si na chvilku se mnou k blogu a nechte se nést. Kam? Do přelomu prázdnin! Přijde to brzy, uvidíte.
Nevíme pořádně „jak“, nevíme „kdy“ slavíci mizí z vrchní půlky areálu níž a po pauze ještě níž. Na první tajemno začínají odpovídat zvolna geolokátory – odlet to bude supersvižný. Kdy? S tím si už poradíme tady. Nejvíce slavíků zmizí v prvních hodinách srpna, měli by to být všichni ze starých, kteří začali hnízdit včas a byli úspěšní. Pelichat začali podle scénáře a před půlkou prázdnin se čím dál víc koukají skrz známé roští nahoru. Ty noci přijdou! Nebude-li hned první čistou s hvězdami, další už taková bude! Noci v tom čase „sedí“.
Kdybychom vybrali místo v Polabí, kde mezi pláněmi (bez kukuřice) narostly pásy keřů s mocným bylinným patrem (nejlépe křídlatkou) a ještě lépe s leskle rozmokvalým polním velkohnojištěm k linii navazujícímu, vypouštěli k nebi od druhé až třetí hodiny ranní plný jarní zpěv „nachtigalů“ a tři-čtyři dny v místě proinvestovali, možná bychom se divili.
Odchyty v horách, čekající na mlhy, začínají později a v čase, kdy tihle slavíci jsou pryč. A jen ten kdo „hraje“, tam stejně má nějakou šanci. Jiný nenachytá!
Než zkusím, co jsem výše napsal, ještě nějaký čas uteče. Sezóna mne vyčerpává natolik, že pak musím více pracovat v dílně, abych nezkrachoval. Je ale pro mne krásné sedět na chladnoucím balkóně při nočním kafi a vědět, že mezi flétnami četných bahňáků jsou v pohybu i slavičí křídla. A s nimi ta od Studénky, Bakova, Mladé Boleslavi, Března i Trní. Z míst, kam přeci jen poté ještě zajdu, abych za dne dopátral opožděnce. Ti bývají hodně zajímaví a kdyby jen každý z nich mohl vypovědět o důvodech prodlevy, byli bychom tady hodně učtení. A násobkem k nim směřovali obdiv. Vědět víc – to je důvod, proč tam chodím.
