Bez kroužků bych toho už moc nikde nevyzkoumal

2 komentáře u textu s názvem Bez kroužků bych toho už moc nikde nevyzkoumal
Je po páté odpolední, 20. máje. Končím v kovárně a chystám se přeci jen i dnes za slavíky.
Zmonitorovat chci prvně prostor mezi Budami, Násedlnicemi a Zájezdy. Už tam nevede jediná cesta, jen lány jak na Ukrajině a vydlážděná Kněžmostka. To jsme dopadli.
Jsou tam dva lesíky a topolový lem podél vodoteče. Místy se zdá, že je zhoustlý natolik, že by pro slavíka byl.
Na provokaci už moc nereagují, samicím se budou líhnou mláďata a monitorování tak ztěžkne. Proto ještě rychle ten trojúhelník, který neznám. Úspěšnost je překvapující, osídlení též. Po sezóně zvýším odhad hustoty na mých 220 čtverečných kilometrech, je fascinující.
Zájezdy jsou samota s aktuálně prokáceným prostranstvím. Takže smůla. Ne ale tak úplně. Pod silnicí, na podřadném keřoví zareagoval slavík. Tady jsem už občas kroužkoval, bude mne asi znát a chytit nejde. Co se ale nestalo? Jeho partnerka za hlasem přišla a nestačím se divit. Má kroužek zajímavé „pětkové“ série a tuším, že to bude doma hodně příjemné. – A bylo.
Chytil jsem ji v roce sedm v letních bezinkách Staré Studénky, jako tohoroční mládě. Tak to je hodně milý výsledek. Dobrý věk (6 let), dokonce pro samici (krátkověkost v důsledku predace hnízd lasicovitými a kočišťaty). Píši přesídlení a porovnávám biometriku. To je panečku sklizeň.
Nachodil jsem po těch hroudách hodně kilometrů, ale vyplatilo se. Získal jsem přehled o hustotě druhu v místech dříve neznámých. A viděl jsem zákoutí, kam přicházejí snad jen myslivci krmit a číhat a nějaký ten traktorista s nutnější potřebou. Pokud ovšem ty dnešní stroje nepamatují už i na to.
Hnízdí tam dvoje čejky, po stromech jsou žluvy – a jak jsem už pravil – v keřích občas slavíci.
Stromy jsem viděl pěkné, hlavně topoly. A Kněžmostka? Je mi jí líto. Místy už sice beton zpřeházela, je to ale úděs. Hlavně s vodou z krajiny rychle po socialisticku pryč! Ať to frčí.
Pole tam jsou, že do nich tyč nezarazím, a to mám upravené lyžařské hůlky!
A ještě postřeh z prostoru za opuštěným budským nádražím.
Táhly tam za mírného protivětru zas babočky bodlákové. Nebylo jich sice tolik, co tenkrát v Bousově, ale ty chvíle tu najednou zase stály. To byla atmoška! Vydržel bych na to divadlo koukat dlouho, výzkum mne ale seřval, že slunce zas klopýtlo o Bezděz a padá do temných slatí Břehyně. Tak ať se rychle proberu.
Tak ještě dva slavíky na obou můstcích. Auto koukám za přejezdem taky zůstalo – docela príma večer. A Vám přeji taky nějakou drobnou radost.
Jo, ještě jsem v Zájezdech přiložil ruce na obrovský památný dub. Čekal jsem, až mne dlaně zabrní vyprosenou energií, počítal jsem s ní pro cestu oranicí. Zabrněly mne, ale vztekem. Nějakej dobytek ukradl smaltovanou tabulku! Co jsme to za pakáž?! Zítra už konečně zmizí třeba i ten dub v bitvě o polínko. Na fotopasti v týhle smutný republice totiž nezbudou prachy!
Belhal jsem se mladičkým večerem pryč.

… Dneska jsem to uchopil podobně, jak vedou blogy „birdeři“. Maličko výpravněji.

2 odpovědi na “Bez kroužků bych toho už moc nikde nevyzkoumal”

  1. Zdravím. Škoda jen, že všechny tyto údaje z kroužkování nejsou někde veřejně přístupné, tato data by pak mohla být využívána pro různé výzkumy nebo vlastní samostudium (teď mluvím obecně) – od mapování migrace ptáků, jejich chování až po sledování informací u konkrétních jedinců, jež se nasbírají v průběhu každého kroužkování.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

css.php