5. ledna
Vítejte v roce třináct, příznivci slavičích stránek!
Poslouchal jsem nedávno pana režiséra Trošku a zkusím to jako on. Hodím se do klidu a o politiku tady nezavadíte.
Přilétli třeba brkoslavi, viděli jsme je u Branžeže včera při práci. Bylo jich osm.
——————————-
Mám pro vás ale novoroční téma jiné, udělá radost. Nejromantičtější z slavičích plácků jsem si nechal na teď – slavičí zahrady! Vskutku tajemný svět.
Protože mají život jepičí, mám vlastně už jedinou. A ani neřeknu kde, aby se snad neobjevil majitel a kout provinile nezkulturnil. Možná ji někdo z vás místních poznáte. Tak si to nechte pro sebe a vyšlápněte tam v půli dubna. To už v ní bude každá větévka i stvol napnutý k prasknutí.
Stavení bez lidí v zahradě temné, samota prostřená do čtyřech stran. Vrátí se? Dokázal přežít od chvíle, kdy v čerstvém peří do srpnové noci tehdy vyrazil?
Chodím po cestě před plotem a lidi mě zdraví. Dávno jsem jim o důvodu řekl a stihl téma vykreslit. Krásné bylo, když se rozhodli ve vsi sousední pozvat mě na besedu, že nestačily židle. Sháněly se všude. Tady čerpám sílu, tady cítím, že tak činit musím. Tady jednou vyhrajeme a Boleslavsko bude mít o ptačím mistru povědomost v zemi největší. Bude hrdé na slavíky a tak je zachovám.
Míval jsem zahrady tři, dvě už nejsou. Jedna je součástí sportovního areálu, druhá se změnila v čerpací stanici. Na první zpíval slavík z bílé magnólie, na druhé z granátovníku. Co k tomu dodat. Kdyby ještě krajem chodili básníci, byly by zveršovány obě. Za sebe však musím přiznat – nebýt slavíků, v místa bych nepřišel. Při mojí mentální odbočce je dobře, že známosti vzešly. Pochytal jsem mnohé z těch nálad a zněly kdysi až v rozhlase. Hostiteli se natolik líbily, že mne tím uvedl. Vzpomínám si, jak mě to ozářilo. Vyznělo to pěkně a lidé z města té zahrady byli až dojati.
Místa jsou zvláštní kontrastem samoty s vykřičenou ptačí láskou. A bojem o přežití, kam se podíváš. Výživné divadlo…
Umenšuje se v nich rozměr badatele a nabývá romantičnost. Jistěže třeba pěvce okroužkovat, proměřit, vyfotit, ale tady váží víc, že slavík přiletěl. Že se mu zákoutí líbí a že na něj v jednom z nemnoha svých pokusů o přežití vsadil. Že má krajina magnetičnost a že ji znám specifikovat. Že ono „příště“ snad ještě bude.
A víte co? Zdržte dnešní obrázek na monitoru, vyberte si některý z internetových slavičích zpěvů, pustíte si jej v podkresu. Předtím si vybavte, jak voní jarní zem a cestou večerem, jak slábnou hlasy lidí. Skončil i drozd nad fungl novým bazénem sousední zahrady… A teď tam ten zpěv někam zavěste. Jak se rozezpívá, můžete zesílit.
– Jo, a v tý pumpě jsou přes den slyšet koňadry.
