Na konferenci do Kostelce nad Černými lesy si připravuji atraktivní téma – české slavíky tmavé. Budeme se věnovat takovým, kteří se u nás zdržují během hnízdní a těsně pohnízdní doby. Téma mě dočista ozářilo, vzpomínám na ten prázdninový čas u Orlice a pak doma u Matic. Oba zástihy vyjdou tiskem ještě letos ve východních Čechách ve sborníku. Dáváme je společně s jedním souhrnným komentářem. Jde o první doklady z republiky a nádherně na sebe navazují. Uznávám, že prvenství zůstane v Orlickém Záhoří, Boleslavsko bude až druhé. To ale nevadí, na prvním jsem se mohl též podílet – a mám-li být upřímný – bez tohoto důvodu bych tak skvostný kout při Divoké Orlici jen sotva navštívil. Ikdyž mne dávno fotky z těch míst a dlouholetého výzkumu kolegů, přitahovaly.
Přestože tam bylo v tom čase poměrně chladno, užíval jsem si příležitosti a představám jsem rád boural mantinely. Ty horské bystřiny jsou něco docela jiného, než zažiji tady v Polabí.
Díky jiným přátelům jsem kdysi mohl studovat prostředí slavíků tundrových v Krkonoších a bylo to stejně unikátní. Mám nádherné vzpomínky.
Obě prostředí byla drsná a jedinečná. Škoda, že nejsem dobrým fotografem, pouze dokumentuji, ale jednou se z toho vypíšu, to mi jde. Jenom ta potoční voda! Opravdu, jednou v kosodřevině, jindy v devětsilu. Pokaždé jiskřivě kávová. Takovou měla i polská Prosna v hybridní slavičí zóně, přestože tekla v dolíku.
Nejtemnější vodu jsem ale viděl u Kladrub kolem kanálů – to jsem tam tehdy líčil na uherského slavíka, který zpíval kolem jezírka, s tlejícím dubovým listím. Pěkně jsem si ho tam vychutnal! Nejdřív jsem ho nahrál a pak mu to pustil. Hotovo bylo v minutě.
A oslím můstkem jsem se krásně vrátil k původnímu tématu a druhu. Slavík tmavý se dříve nazýval uherským – to jen pro ty, kdož nejsou ornitology.
Přibývá slavíků tmavých u nás? To je tedy těžká otázka! – Mírně, myslím že ano. Nikdo nám už nepoví o českomoravských slavících tmavých, v dobách ptáčníků. Chytat je dovedli, ale na tahu. Že by byli tak nepozorní a unikla jim hnízdní přítomnost? To se mi nezdá. Co se děje na území – přeci jen za hranicí překryvu obou hnědých slavíků? O co šlo ve východních Čechách v 80. letech, když se tam zpívající pták vrátil za rok znovu? Odpovím. Musel tam hnízdit! Ne tedy domnívané dodržení tahové zastávky v roce následujícím, ale účast na hnízdění! Jakémkoliv. Samozřejmě.
Nastudoval jsem toho zejména v poslední době o druhu dost. Hlavně kvůli sobě a své práci v terénu. Dělám totiž chyby a neumím to se slavíkem tmavým k spokojenosti. Ale podobně jsem na tom byl u obecných slavíků ještě před koncem století; dnes se tomu směji. Třeba trpělivosti a poučit se z chyb. Vím, proč se druh nedaří více nacházet v naší krajině, to si ale opravdu už nechám pro referát.
A ještě něco: Neměl bych to rady větrat, ale sypu si popel na hlavu za to letošní Záhoří. Udělal jsem chybu a v druhé návštěvě ji trestuhodně zopakoval. To, co nyní uvedu, zaujme jistě tamní ornitology. Ten slavík tam musel být! Nahoře, v sousedství volejbalového hřiště (pod krajní olšovou vrbinou). Naběhl jsem si, na provokaci totiž odpověděl a hned několikrát! Rozsvítilo se mi v hlavě až doma u Matic, kdy mi bylo dopřáno možnosti opravného pokusu. Přičetl jsem to tehdy tam v horách mladé pěvušce (jež jsem vzápětí i chytil). Musel tam být ještě ten slavík! Když od léta vím, co na pelichaništi dokáží, tolik se na sebe nezlobím, vyškolilo by to každého. Zkušenosti – to je to, co nám chybí!
V Kostelci začátkem listopadu nashledanou.
