Jel jsem ráno z Hradiště. Krajina se oddávala babímu létu a já, narozdíl od cesty předešlé, jsem nyní nespěchal. Kochám se rád. Auta mě předjíždějí a já se v zpětném zrcátku těším, až budu na cestě sám. To je pak nádhera. Hledám při tom odpovědi, proč o tom kusu země pořád tak básním, dá se říct – všude, kam mě pozvou a jestli trochu nepřeháním. A dneska jsem to pojmenoval. Ne, nelze opravdu říct, že ten kraj je krásný, že mne přezářil a nebude jinak. Musel bych napřiznávat, že mi vadí zrovna tady železné zásobníky, odpadky v příkopech. Jinde zas pneumatiky. A ty vodojemy nad Kněžmostem? Tak to je taky hrůza! Betonový odlitek sila taky nelaská, ryje si v krajině z dob komunismu a noční zář nad Boleslaví? To je taky docela nářez!
Tak, už to radši zastavím a budu se krotit. Co že jsem to vlastně pojmenoval při návratu domů? Čím je mi krajina, když ne obrázkem? Je vlídná! Ano. To je výraz, který jsem hledal. Krajina je vlídná a proto je mi s ní dobře, ikdyž na jednom konci slzí a z druhého občas krvácí. Místa slavičího výskytu jsou mnohde nevzhledná, všech si přeci vážím. Každé je kalamářem, jen v něm namočit. A přijdu, už brzy. Chystáme v zajímavé spolupráci zrealizovat záměr, který nosím v hlavě přes tři roky. Nyní se zdá být vhodný čas a jednání běží. Pokusím se, aby tenhle kout patřil slavíkům natrvalo. „Zaplatím“ za to, že jsem jim směl lézt do života a představím je v nejširším možném záběru. Kdo jiný by to měl udělat a kde jinde, než v místě, z něhož vzešlo tolik poznatků.
Mladoboleslavsko tak získá o jeden přívlastek navíc, bude regionem slavíků! Cítím, že především tak se podaří udržet fenomén v místech, kam z Polabí dostoupal, kde přežívá a musí dočkat časů příštích. Lidé o unikátu musí vědět, musí si jej přivlastnit a jím postupně zpychnout. Naučit se chodit za náladou těch večerů, opájet se příležitostí a rozprostřít tak v sobě klid. Či zahořet! Vrátit slavíku tu roli posla lásky a užít jeho výrazné podpory. Vážit si alternativy a cestu nezapomenout.
V tomto vyděšeném a uspěchaném čase, dopřát si těch lázní. Vyhrnout z hlavy starosti a na chvilku navinout romantikou. Vyčkat pozdního večera a uvěřit, že se slavík na cestě domů neztratil a má se kam vrátit.
