Posledního června byl ornitology v Orlickém Záhoří chycen slavík tmavý!
Nevíme o tom druhu skoro nic, ale to už jsem tady kdysi psal.
Kdyby mi někdo sedmého července nadhodil, že osmého, pár hodin po tom, co najdu v poště fotky k posouzení, budu klopýtat džunglí devětsilů na česko-polské hranici ve výšce sedmi set metrů, měl bych ho za pořádného humoristu.
V první návštěvě jsem slavíka nezjistil (natož znovu chytil), ale pokoj nedám. Jde totiž o tak unikátní záležitost, že 150 kilometrů tam – stopadesát nazpátek a repete zas na pátek, není rozhazováním. Ten slavík totiž pelichá! Podívejte se, jak jej kolega I.Tláskal při kroužkování vyfotil.
Přestože se jedná spíše o pracovní snímek, dostačuje pro všechno. A domnívám se, že to bude pro naší ornitologii první obrázek takovéto povahy.
Protože se nechci k senzaci zatím šířeji vyjadřovat, ukončím vstup řadou navigačních otázek.
Co dělá údolní druh slavíka tak vysoko v horách?
Jak to, že si tam dovolil dokonce pelichat?
Mohli ho tam v čase jara působící ornitologové (odchyty CES) snad přehlédnout, nebo tam přiletěl na 30-35 dní projít divokým procesem a zase zmizet?
Co se děje s tímto v republice vzácným druhem?
Je to ojedinělé chování (takhle vysoko v horách), nebo se tak bez našeho vědomí udává častěji?
Jednu odpověď už mám! Prostředí je to úchvatné. Zítra se tam vracím nasáknout nezvyklou krajinotvornou kombinací. Znovu vidět vodu ještě klidné Divoké Orlice, ne nepodobnou odstínům Prosny, ráje polských slavíků. Tmavých i obecných. A jak to dopadne? Moc bych si jej přál chytit a zdokumentovat průběh pelichání. I posílit tvrzení, že tam jiný takový není. Že se tam zřejmě nehnízdilo.
Bude to těžké, slavík už podle výpočtu nelétá, peří z něj vypadalo takřka najednou. Nekomunikuje, neukazuje se. Pokusím se o nemožné.
Držím palce:)